Chci tě - 2. kap.

14. března 2018 v 14:15 | Janey Trafy |  Chci tě
2. Zuby





Když jsem nešla otevřít, protože jsem spala na zemi, tak si někdo otevřel dveře. Po chvíli mě probudilo, jak se mnou někdo třásl. Otevřela jsem oči a viděla matku. Cukla jsem sebou, jak jsem se lekla.
"Mami? Co ty tu?" dostala jsem ze sebe a posadila jsem se. Byla jsem nateklé oči od toho jak jsem brečela.
"Janey, co se tu stalo?" zeptal se otec starostlivě.
"Ale nic." mávla jsem nad tím rukou.
"Něco se stát muselo. A od čeho máš nateklou pusu?" nedala se obalamutit matka.
"Včera jak jsem jela pro Lawa, když se opil, tak se chtěl porvat s Katsurem, ale já do té rány vlezla a schytala jsem to já. A ráno jsme se pohádali." řekla jsem celou pravdu.
"Jedeme k zubaři." řekl rázně otec.
"Ale…" chtěla jsem protestovat, ale matka mis skočila do řeči.
"Žádné ale. Táta má pravdu." souhlasila matka s otcem.
"A na co to odkládat, když tak trpíš." dodal za matku otec.
"Dobrá." souhlasila jsem nakonec. Vyhrabala jsem se na nohy. Došla jsem si pro peněženku a doklady. Pak jsem s taťkou jela do nemocnice, na pohotovost.
Matka uklidila obývák, kde panoval bordel. Pak, když to poklidila, vzala do ruky mobila a zavolala Lawovi.
"Lawe, hned přijeď k Janey. Okamžitě!" to okamžitě zdůraznila. Pak hovor ukončila. Pak v kuchyni čekala, až přijede Law. Ten se do půl hodiny dostavil. Zaklepal na dveře a matka mu otevřela.
"Mami, co se děje?" hned se u dveří zeptat matky.
"Janey je na pohotovosti. Viklal se jí zub, poté co si ji včera uhodil. Teď pojedeš na tu pohotovost a odvezeš Janey sem. Potřebuju si otcem promluvit." nařídila Lawovi matka. Law chtěl protestovat, ale když si všiml nesmlouvavého výrazu na matčině tváři, tak si povzdychl a vyrazil do nemocnice.
Na pohotovosti:
S otcem jsme dojeli na pohotovost. Zaparkovali jsme na parkovišti a mastili do nemocnice najít na pohotovosti ordinaci zubaře.
V čekárně nikdo nebyl. Klepala se mi kolena strachy. Zubaře jsem nikdy v lásce neměla. Ba dokonce jsem se bála. Ale teď jsem se bála víc, než kdy jindy. Po chvíli vyšla sestřička.
"Další prosím." ozvala se sestřička. Postavila jsem se na nohy a šla k ní. Podala ji kartičku pojištěnce a šla dovnitř. Otec čekal venku v čekárně.
Law dorazil hned na to, co Janey šla do ordinace. Byl celý zadýchaný, jak pospíchal. Otec se na Lawa podíval a probodával ho ostrým pohledem.
"Jak je na tom?" zeptal se Law otce.
"Teď šla dovnitř. Já jedu za matkou, tak tu zůstaň." nařídil otec Lawovi. Ten už ani neprotestoval. Bylo mu jasné, že oba rodiče mu vyčítají to, co se Janey stalo.
V ordinaci:
Sedla jsem na ordinační pohovku. Celá jsem se klepala strachy. Ani kapesník jsem neměla, ale to byla maličkost. Doktor si umyl ruce a podíval se na mě.
,,Tak co se vám stalo?" zeptal se s úsměvem doktor.
"Viklá se mi zub." přiznala jsem pravdu.
"Jak se vám to stalo?" zeptal se doktor. "Potřebuju to kvůli zprávě pro vašeho zubaře." vzápětí mi to vysvětlil.
"Včera večer se bratr opil a chtěl porvat s nejlepší přítelem. Já vletěla do té rány a místo kamaráda jsem to schytala já." řekla jsem pravdu.
"Tak se do toho dáme." řekl zubař a sestřička si vše zapisovala. Opřela jsem si hlavu a otevřela jsem ústa. Doktor si vzal zrcátko a ještě jednu věc, kterým šťouchal do zubů. Jakmile se dotkl to viklajícího zubu, zasténala jsem bolesti. "Tak to bude muset jít ven. Sestři anestezii." oznámil doktor. Sestřička přestala psát a šla pro injekci s anestézií. Dostala jsem tři vpichy do dásně okolo zubu. "Chvilku počkáme až injekce zabere." řekl a odložil injekci na tácek. Já měla co dělat, abych jsem se nerozbrečela. Ale strachy. I když zuby mi už trhali několikrát, přesto strach jsem měla. Asi po čtvrt hodině si doktor umyl znovu ruce a já znovu otevřela ústa. Doktor vzal kleště a začal víc rozviklávat zub. Nakonec ho vyndal, ale stejně nastali potíže. "Bohužel kořeny zůstaly v dásni. To budeme muset řezat." řekl a já vytřeštila oči celá strachy bez sebe. "Nebojte, je to umrtvené." usmál se doktor. Poté vzal skalpel od sestřičky. Nařízl dáseň a pak vzal znovu kleště a vyndal kořeny. Tržnou ránu na dásni sešil dvěma stehy. "Dneska už nic nejíst a pití přes brčko. Napíšu vám prášky proti bolesti a antibiotika. Po týdnu navštivte svého zubaře." oznámil mi doktor. Já jenom přikývla na srozuměnou. Sestřička mi podala recept na léky.
"Na shledanou." rozloučila jsem se šišlavým hlasem.
"Na shledanou." rozloučila se sestřička.
,,Na shledanou a buďte opatrná." popřál mi doktor. Vyšla jsem ven do čekárny.
Tam na mě čekalo překvapení. Místo otce v čekárně seděl Law. Zůstala jsem stát u zavřených dveří.
"L-Lawe?" dostala jsem ze sebe šišlavým hlasem.
"Táta jel k tobě, kde je i mamka. Proč si mi to ráno neřekla?" i když se snažil náznaky zuřivosti v jeho hlase zněly.
"Ani si mi nedal šanci." připomněla jsem mu co se ráno stalo. Pak jsme šli vyzvednout léky a Law mě hodil domů.
Doma tam na nás čekala matka s otcem. Byli v kuchyni a popíjeli kávu. Oba jsme si to zamířili do kuchyně.
"Tak jak?" zeptala se mě matka.
"Ten zub mi vytrhl, ale musel řezat dáseň kvůli kořenům. Dneska nic jíst nesmím, pít přes brčko. Napsal mi léky na bolest a antibiotika." řekla jsem matce i otci, jak jsem dopadla.
"To bude dobré. Uvidíš." řekl s úsměvem otec.
"S otcem jsme o tom přemýšleli. Lawe za trest, co si Janey způsobil, se o ni tři dny postaráš." řekla matka jaký trest si pro Lawa připravili.
"COŽE?!" vyhrkla jsem nastejno s Lawem.
"A žádné řeči." dodal otec. Proč trestají i mně? Ptala jsem se sama sebe. Naši se pak zvedli a odešli. Já si zalezla do ložnice, kde jsem se skulila do klubíčka a brečela až jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama