Duchovní propast - 4. kap.

12. března 2018 v 6:51 | Janey Trafy |  Duchovní propast
4. Úkol číslo jedna - LuffyXNami+CoriXDaiki




Luffy and Nami:
Šli jsme tou prostřední cestou. Nami se mě celo dobu držela jak klíště. Věděl jsem, že má strach, ale že až takový? Ale nechtěl jsem s Nami nějak znepřátelit, nebo ji naštvat, tak jsem radši mlčel. Ale jedné věci jsem nerozuměl. Proč zrovna až teď se mě drží jako klíště, když dřív se nikoho nechytila? Ale řekl jsem si, že bude lepší se zeptat, až to skončí.
Došli jsme na konec chodby. Nikde jinde cesta nevedla. Podíval jsem se na Nami.
"Musíme zpátky. Je to slepá ulička." oznámil jsem Nami. Ta přikývla, ale v tom se ozval znovu ten hlas.
"Napište svá jména na stěnu." řekl ten hlas, který mluvil před tím. Podíval jsem se na Nami a ta na mě. Otočili jsme se na tu stěnu a zahlédli, jak se tam zjevila bílá křída. "Jestli tak neuděláte, hra lásky končí a vy zemřete" varoval vás ten hlas. Sledoval jsem Nami. Ta nebyla ničeho schopna, tak jsem se ujal situace a vzal do ruky křídu. Nejdřív jsem napsal své jméno a pod sebe jméno Nami. Chvíli se nic nedělo, když se po chvíli stěna odhrnula stranou a ukázala se před námi tajná cesta. Už jsem chtěl vstoupit dál. Když se ten hlas znovu oval.
"Dám vám pár otázek, na které odpovíte. Pokud to bude správně otevře se vám cesta dál. Pokud ne, tak vás potká záhuba. Začněme tedy." varoval nás hlas. Věděl jsem, že ty otázky budu muset nechat na Nami, ale je toho schopna? Podíval jsme se na klepající se Nami. Oba jsme mlčky přešli blíž ke stěně, kde zase byla ta křída. Vzal jsem ji do ruky a čekal na první otázku.
"Tak jak zní první otázka?" dostal jsem ze sebe nahlas.
"Nebuď netrpělivý chlapče." pokáral mě ten hlas. "První otázka zní takto: Koho by jsi pozval na večeři, do té nejluxusnější restaurace? Jen jednoho člověka." zeptal se muž na první otázku. Podíval jsem se na Nami a ta na mě.
"Já bych vzal všechny." řekl jsem nahlas.
"Ale musíš, jenom jednoho člověka." připomněla mi Nami. Jenom jsem hlavou přikývl. Tak koho tam napíšu? Ptal jsem se sám sebe. Už vím. Dám tam Janey. Je to má sestra a jako svou sestru ji miluji. Vzal jsem křídu a na stěnu jsem napsal jméno Janey. Pak jsem se podíval na Nami. Nami chvíli uvažovala, ale pa vzala svou křídu a na zeď napsala jméno Sanjiho. Byl jsem překvapen, že si zrovna vybrala jeho. Než jsem se stačil zeptat, proč zrovna on, ozval se hlas.
"Tddd. Špatně." zasmál se hlas a ztichl. Podíval jsem se na Nami a ta na mě. Chvíli se nic nedělo. Jenže pak jsme oba zaslechli dunivý rachot.
"T-to je c-co?" vysoukala Nami ze sebe.
"Nevím, ale nelíbí se mi to." přiznal jsem. "POZOR!" křikl jsem a uskočil jsem na Nami a spadli jsme mimo trať. Měli jsme štěstí. Koule spadla ze shora a my před tou koulí unikli o vlásek.
"Toto bylo první a poslední varování." ozval se zase ten hlas. Už mě začal srát. Chtěl jsem si to s ním vyřídit, i když je tu už spoustu let, jak říkala Robin. "Tak vezměte křídy a odpovězte pravdivě." nařídil nám hlas.
"L-Luffy, myslím, že tam máme napsat naše jména. Já tam mám napsat tvé a ty zase mé." snažila se mi to vysvětlil Nami.
"Ale proč?" nechápal jsem to.
"Je to test lásky. Ale neřeklo se jaké. Nemusí to být citové, ale i přátelské, nebo sourozenec." vysvětlovala mi dál Nami. Na chvilku jsem se zamyslel.
"Dobrá, ale jen proto, že nechci, aby se ti nic nestalo, Nami." řekl jsem Nami, že s tím souhlasím. Vzal jsem znovu křídu do ruky a na zeď pod tou otázkou jsem napsal jméno Nami. Když jsem to dopsal, tak Nami na zeď napsala zase mé jméno.
"Bingo, můžete jít dál." vyzval nás hlas a cesta napravo od naší ruky se otevřela. S Nami jsme se na sebe podívali a mlčky šli dál. Tentokrát se mě Nami nedržela.
Došli jsme nakonec další slepé uličky. Znovu tu byly křídy. Čekali jsme s Nami, až se hlas ozve znovu. Ale nikdo se neozýval. Už jsem chtěl navrhnout, vrátit se zpátky, když se ozval hluk.
"C-co to je?" dostala ze sebe Nami. Podíval jsem se na Nami a pak za tím zvukem. Ze stropu byly vidět nanoroboti. Sice jsme o nich slyšeli, ale nikdy neviděli. Ale když jsem si všiml, jak na to Nami kouká, tak jí došlo to samé co mně. Nanoroboti na nás budou útočit.
"Teď by se tu hodil Franky." poznamenal jsem nahlas. Tak jsem se připravil k boji s tím, že zachráním Nami. Ale ta se jen tak nevzdala a byla ochotna bojovat taky. Musel jsem se pousmát, přesto jsem byl ve středu Nami kdykoliv pomoci.
Nanoroboti se připravily do nějaké formace a poté hromadně zaútočily. Já žádnou zbraň neměl, protože s nimi neumím zacházet a mé tělo k tomuto boji stačit nebude. Nami zase ze své tyči, kde dokázala vytvořit jakékoliv počasí co ji vyrobil Usopp, taky nemohla zaútočit. Protože kdyby použila například blesky, tak by to zasáhlo i nás dva. Čekal nás krutý, nelítostný boj proti nanorobotům.
Cori and Daiki:
Šli jsme tou prostřední cestou. Cori mě držela za ruku a táhla vpřed. Nevadilo mi to. Ba mně ta její rozhodnost líbila. Ale tato hra, nebo co to je, se mi vůbec nelíbila. Když v tom jsme narazili na slepou uličku. Už jsem se chystal navrhnout, že půjdeme zpátky a zkusíme štěstí jinde, ale Cori byla rychlejší.
"Kurva, co to jako má být?" zaklela Cori. V tom se ozval ten hlas.
"Vítejte, zde je váš první úkol. Pravdivě odpovězte na moji otázku." řekl mužský hlas. S Cori jsme se na sebe podívali, a stále se drželi za ruce.
"Ty starý páprdo, ukaž se nám ať si to s tebou můžeme vyříkat z očí do očí!" byla Cori dost naštvaná.
"První otázka zni: Komu by si z lásky uvařil/a oběd?" zeptal se ten hlas. Podíval jsem se na Cori a ta mě. "Jméno dotyčné osoby napište na zeď křídou." dodal hlas. Na to jsem si všiml dvou kříd. Neváhala jsem a mlčky napsal jméno Cori. Cori se na mě podívala.
"No co, umět vařit, tak ti uvařím vše co máš ráda." usmál jsem se na Cori. Všiml jsem si, že jí zrůžověly tváře, ale nebyla sama. To i mně zrůžověli.
"D-dobře." dostala ze sebe Cori, vzala křídu a na zeď napsala mé jméno. "Ale jestli ti budu muset vařit doopravdy, tak tě spíš otrávím, jak vařit neumím." ušklíbla se Cori. Já se nad tím pousmál.
"Bingo. Pochopili jste pravidla soutěže. Oproti vám pár dvojic bojuje o své životy. Jen postupujte dál." vyzval nás hlas a z levé strany se otevřela další cesta. S Cori jsme se na sebe podívali, přikývli a vyrazili jsme ruka v ruce na další úkol.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama