Duchovní propast - 6. kap.

12. března 2018 v 9:51 | Janey Trafy |  Duchovní propast
6. Úkol číslo jedna - FrankyXChopper+BepoXSanji+PenguinXShachi




Franky and Chopper:
Šli jsme tou prostřední chodbou, kterou jsem navrh. Chopper mi seděl narameni a držel se mě jako klíště. Neříkám, že já jsem neměl strach, měl, ale jsem super, tak strach nikdy nedám najevo. Ale jedna věc mi tu neseděla. Jaká láska? Ano, mám Choppera rád, ale jako kamaráda, přítele, rodinu, ale ne tu citovou. Vždyť je to za prvé chlap a za druhé je to tanuki. Zabořen do svých myšlenek jsme došli ke slepé uličce. Málem jsem i narazil do zdi, jak jsem byl mimo a přemýšlel.
"Franky, jsi v pořádku?" zeptal se mě starostlivě Chopper, když viděl, jak jsem mimo. Podíval jsem se na toho malého tanukiho, který se bál této hry, ale měl starosti o ostatní a teď především o mně.
"Jo, jenom jsem se zamyslel." přiznal jsem, ale víc jsem nedodal. "Tak teď jsme v pasti. Asi se musíme vrátit." dodal jsem a otočil jsem se, že půjdeme zpátky, když se ozval ten hlas.
"Nikam nechoďte. Jste zapojeni do mé hry. Tady máte křídy a na zeď napište odpověď, ale pravdivou odpověď, jinak vás čeká záhuba." oznámil nám ten hlas. Chopper se ještě víc rozklepal. "Tady je váš první úkol: Napište pět kladných vlastností své lásky." oznámil nám první úkol hlas. Zarazil jsem se. Vždyť já žádnou lásku nemám. Pomyslel jsem si.
"T-to jako tvé vlastnosti, nebo koho?" dostal ze sebe Chopper.
"O nás dvou." řekl jsem nahlas, aniž bych o tom popřemýšlel.
"Dobrá.." řekl Chopper. Slezl ze mě a šel na zeď napsat mé dobré vlastnosti. Díval jsem se, co píše. Statečný, výborný loďař, vtipný,nápomocný a nebojácný. Napsal Chopper. Musel jsem se pousmát, jak to rychle vymyslel. Pak jsem se dal do psaní já. Napsal jsem, že Chopper je vynikající lékař, ochránce, statečný rytíř, chytrý a ohleduplný. Když jsem to dopsal, tak panovalo ticho.
"Výborně. Prošli jste první krokem. Konečně pár lidem to pálí." zasmál se hlas a po pravici se nám vyrojila další chodba. Chopper mi sedl na rameno a my šli po pravé straně.
Bepo and Sanji:
Sanji nám vybral cestu po levici. Vyrazil jsem za ním. Přál jsem si, aby tu byl kapitál Law. Bál jsem se, ale když je boj, tak bojuju. Ale tady šlo o něco víc, než boj. A vybrat si někoho s kým být ve dvojici, tak Sanji by to rozhodně nebyl. Je převážně na ženy a balí každou, kterou uvidí. Já chci svou medvědici. Ale ještě jsem ji nenašel.
"Neboj, to zvládneme." promluvil sebejistě Sanji a vytrhl mě ze zamyšlení.
"Dobře." přikývl jsem na souhlas, že mu věřím. Což pravda byla. Věřil jsem Sanjimu. Pak jsme šli zase potichu.
Náhle jsme se dostali do slepé uličky. Podíval jsem se na Sanjiho a Sanji na mě. Sanji popotáhl z cigarety.
"Vracíme se. Slepá ulička." řekl klidně Sanji a otočil se, že odejde. I já se chystal otočit, když se v tom ozval hlas.
"Jen tu vydržte, hned vám zadám první úkol." řekl mužský hlas. Se Sanjim jsme se na sebe podívali.
"Ty sráči, koukej nás propustit!" křikl Sanji na ten hlas.
"Ale no tak, je to zábavná hra." smál se hlas. Všiml jsem si, že Sanji má co dělat, aby se ovládl.
"T-tak co je jako první úkol?" zeptal jsem se toho hlasu.
"Musíte napsat na tu zeď, co na své lásce vidíte." zasmál se hlas. Podíval jsem se na Sanjiho. Bylo mu jasné, kým myslí tu lásku. Já musel říci, co vidím na Sanjim a Sanji co vidí na mně. Polkl jsem a měl pěkně sucho v krku.
"JÁ NEJSEM NA TANUKI, ANI NA CHLAPI. JSEM NA ŽENSKÝ!" zakřičel Sanji z celého hrdla naštvaně. Hlas se neozval. Vzal jsem křídu a napsal tam, že Sanji ten nejlepší kuchař pod sluncem. Klepající se rukou jsem podal Sanjimu křídu. Sanji si určitě musel přečíst to, co jsem tam napsal. Sanji si nevrle vzal křídu a něco tam napsal. "Jen si přečti co píšu." řekl nevrle, ale nemyslel to na mě, ale na ten hlas. Sanji psal, že jsem dobrý v karate. Pousmál jsem se a Sanji popotáhl z cigarety. Po sepsání, co vidíme na tom druhém se uprostřed otevřela další cesta. "Tak jdeme, Bepo." řekl a vyrazil ku předu.
"Ať to máme za sebou." souhlasil jsem se Sanjim a doběhl jsem ho a šli jsme dál na další úkol.
Penguin ans Shachi:
Naštvaně jsem šel tou pravou stranou jako první. Nevím proč jsem byl tak naštvaný. Nikdy jsem na Shachiho nekřičel, nebyl hnusný, ale teď jsem se cítil hodně naštvaně. Ani jsem se nedíval dozadu, jestli tam Shachi je, nebo ne. Došli jsme nakonec cesty. Otočil jsem se, že se půjde zpátky, když jsme zaslechli čísi hlas.
"V slepé uličce nejste. Tady vás bude čekat první úkol." promluvil hlas. Otočil jsem se.
"C-co to bude za úkol?" dostal ze sebe Shachi. V jeho hlase jsem poznat, že má menší strach. Což mě překvapilo, protože byl odvážnější, na kterém strach nebyl nikdy poznat. Otočil jsem se na Shachiho. Všiml jsme si, že je bledý. Nechápal jsem kvůli čemu? Vždyť není důvod? Vrtalo mi hlavou. Pak jsme si uvědomil co jsem mu ve zlosti řekl.
"Snad ne..." nedořekl jsem co jsme měl na jazyku. Protože mě vyrušil ten mužský hlas.
"Váš první úkol je tento: Kdy jste se do sebe zamilovali?" zadal nám otázku ten mužský hlas. Překvapeně jsem se podíval na Shachiho. Ten byl stále bledý strachy. Já jsem se jenom ušklíbl a vzal křídu do ruky a začal psát na zeď. Od doby, kdy mi zachránil život při naší první akci. Všiml jsem si, že se Shachi odvážil a stoupl si vedle mě. Vzal křídu a napsal tam, že se do mě zamiloval, když jsem na něho spadl jednou z postele. Překvapilo mě to, protože je to dlouhá doba. Než ta moje. "Výborně, postupujte dál." ozval se. Vyznělo to, jako by byl pyšný. Po levé straně se nám otevřel další průchod. Podíval jsem se na Shachiho. Vyšel nejistě. Chytl jsem ho za ruku a pevně stiskl jeho ruku.
"Promiň." zašeptal se Shachimu do ucha a vykročil s ním dál. Dál za dalším úkolem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama