Duchovní propast - 9. kap.

12. března 2018 v 17:15 | Janey Trafy |  Duchovní propast
9. Úkol číslo dva - ChopperXFranky+SanjiXBepo+ShachiXPenguin




Chopper and Franky:
Seděl jsem na rameni Frankyho a bál se, co nás čeká dál. Jaký úkol to bude tentokrát. Ale radši jsem o tom nechtěl přemýšlet. Jak se říká, nemalovat čerta na zeď, i když divný pocit jsem z toho měl. Oba jsme celou cestu mlčeli. Já nevěděl co říct a Franky na tom byl nejspíš stejně. Nebýt jeho, tak ten první úkol asi bych nedal, protože bych musel přemýšlet jakou dívku si vybrat. Jestli Janey, nebo Robin. Tyhle dvě mi byly nejvíc sympatické. I Nami s Cori byly fajn, ale Janey a Robin jsem měl radši.
Nakonec jsme došli na další slepé uličky. Rozhlédl jsem se po místnosti jestli nenajdu nějakou křídu, ale nic takového jsem nenašel. Seskočil jsem odvážně z ramene Frankyho a šel prozkoumat situaci. Ani ten mužský hlas se neozval. V tom jsem zaslechl divný zvuk.
"Co, to je?" zeptal se Franky, který si toho divného zvuku taky všiml.
"Netuším, ale nelíbí se mi to." řekl jsem a snažil jsem se, aby nebyl poznat můj strach. Přesto jsem vypozoroval, že se mi hlas klepe. Po chvíli se objevil náš nepřítel.
Objevili se krysy. Nejdřív jsem se jich chystal zeptat, kudy máme jít dál, když v tom jedna krysa na mě zaútočila. Jen tak, tak jsem uhnul.
"Proč na nás útočí?" zeptal se mě Franky.
"Prý jsme nepřátelé, kteří vše zničí. To pořád opakují." odpověděl jsem Frankymu. "My nejsme nepřátelé. My přátelé. Nic vám nezničit. Jenom hrajeme takovou hru. Nevíte kudy se dostat na druhý úkol?" zeptal jsem se jedné krysy.
"Tak co ti řekla?" zeptal se Franky.
"Opakuje stále to samé." odpověděl jsem Frankymu. "Musíme proti nim bojovat. Jinak nás zabijí." dostal jsem ze sebe vyděšeně.
"SUPER, tak jdeme bojovat." usmál se Franky. Já nerad, ale věděl jsem, že budu muset bojovat a zničit ty krysy. Franky byl rychlejší v boji než já. Používal své tajné zbraně. Kdežto já musel použít své tělo.
Krys bylo požehnaně. Franky všechny zabil během pár minut. Mně to trvalo dýl. Ale když Franky viděl, jak se snažím statečně bojovat, tak mě pak jenom sledoval. Věděl, že bych pomoc nepřijal. Cítil bych jsem se zbytečný. A to Franky nechtěl, abych jsem se tak cítil. Nakonec i mně se povedlo všechny krysy zabít, ale pár šrámů a kousanců od krys jsem schytal na nohou a rukách.
"Bravo, úkol splněn. Ošetřete si zranění a vyrazte za posledním úkolem." ozval se mužský hlas.
"T-to jako byl druhý úkol?" dostal jsem ze sebe překvapeně.
"Super úkol." dodal Franky. Bylo mi jasné, že ten si to užil. Ale já ne, protože jsem musel zabít krysy, zvířata jako jsem byl já. Ale ty krysy neznaly nic jiného než zabíjení. Znovu jsem vylezl Frankymu na ramena a vyrazili jsme za posledním úkolem.
SanjiXBepo:
Na druhý úkol jsem šel napřed a pár kroků za mnou šel Bepo. Byl jsem naštvaný, že nejsem s Cori-chan, Robin-chan, Nami-chan, nebo Janey-chan. Ty bych zachránil stůj co stůj. Ale věděl jsem, že Bepo za to nemůže. Nemohl za to, že jsme byli v taženi do tohoto úkol. Nevěděl, že zrovna spárují nás dva. To nevěděl nikdo. Popotahoval jsem z cigarety a obával se jedné věci. Že budu muset Bepa políbit. Ale nechtěl jsem Bepa nějak strašit, tak jsem mu to neřekl.
Došli jsme do další uličky, i když tady to vypadalo jako na nějakou místnost. Bepo mě doběhl a oba jsme se zastavili a podívali se kolem sebe. Nic tu nebylo. Žádná křída, ani hlas se neozval.
"K-kde to jsme?" zeptal se Bepo koktavě. Začínalo mi to docházet.
"Další úkol. Budeme bojovat, jen nevím proti komu." řekl jsem Bepovi to, co jsem si myslel, že se tu odehraje. Po chvíli se ozvalo velké dunění.
"K-koule?" dostal ze sebe Bepo. Zaposlouchal jsem se.
"Ne, to je chůze. Nějaký člověk, nebo zvíře. Může to být i mutant." vysvětloval jsem Bepovi. Bepo mě pozorně poslouchal. Ale nic neříkal. Po chvíli se objevil obr, nebo spíš velký trol.
Vytřeštil jsem oči nad tím trolem. Bepo neměl dostatek síly říct, něco. Jenom zíral a mlčel.
"Tak tady je náš nepřítel." dostal jsem ze sebe stále překvapeně. Trol v ruce držel kyj. Tou kyjí jel po zdi, jako by se ji chystal rozbít. "Bepo připrav se k boji. Umíš úžasné karate, tak používej tuto techniku. Já se postarám o zbytek." oznámil jsem Bepovi. Ani jsem nezaregistroval, jak Bepo přikývl na souhlas. "Až ti řeknu, tak zaútočíš." rozhodl jsem.
Nechal jsem toho trola přijít k nám blíž. Pak jsem se připravil já. Vyskočil jsem dost vysoko, abych jsem trola nakopl do hlavy. Trol to nečekal a ohnal se kyjí.
"Bepo teď!" křikl jsem na Bepa. Ten se svou technikou karate kopl trola do břicha. Ale mě ten parchant dokázal tím kyjem praštit do boku, že jsem odlétl na protější stranu místnosti. Hned jsem se skácel k zemi a vyplivl jsem krev. Bepo mezitím bojoval proti trolovi statečně. Používal své bojové umění karate a přitom se mu povedlo několikrát trola praštit. Došlo mi, že musíme zaútočit na stejnou. Vrátil jsem se do boje.
Připojil jsem se k boji. Oba jsme se snažili. Pak se mi to potvrdilo. Museli jsme zaútočit svou silou zaútočit na trola.
"Až ti Bepo řeknu, tak zaútoč vší silou, kterou dokážeš." nařídil jsem Bepovi.
"Dobře." přikývl Bepo.
"TEĎ." křikl jsem a Bepo i já jsme zaútočili vši silou. Trol se zakymácel, upustil kyj a padl na zem. Vzal jsem tu kyj do ruky a rozmlátil trolovi hlavu. "Promiň Bepo, že to vidíš, ale jinak to nešlo." omluvil jsem se Bepovi, když sám viděl, co jsem způsobil. Trol byl na místě mrtvý.
"Dobrá práce, tak teď si ošetřete zranění a vyrazte dál za třetím a zároveň posledním úkolem." ozval se ten mužský hlas. Bepo šel pro lékárničku, která se tam objevila. Bepo byl bez zranění, já jen měl potlučený bok, který mi Bepo obvázal.
"Tak, hotovo." řekl Bepo. Já jsem jenom přikývl a zapálil jsem si další cigaretu a popotáhl jsem z ní.
"Teď pojďme za posledním úkolem. Ať nás tam čeká cokoliv, my toho sráče porazíme." řekl jsem odhodlaně. Bepo jenom přikývl na souhlas a oba na stejno jsme vyrazili za dalším úkolem. Šli jsme cestou, která se pro nás dva otevřela.
Shachi and Penguin:
Byl jsem překvapený, jak se rychle nálada Penguina zlepšila. Dokonce se mi mluvil, co se stávalo málo kdy. A jak mě držel za ruku. To mě vážně miluje? Ptal jsem se sám sebe. Ruka Penguina byla tak teplá.
"Nemysli teď na blbosti a soustřeď se na úkol. Až to vše skončí, promluvíme se." řekl mi Penguin a podíval se na mě. Na tváři se mu rýsoval úsměv. Úsměv jsem mu oplatil a víc stiskl jeho ruku. Pak jsme šli spolu mlčky držíc se za ruce.
Došli jsme na konec labyrintu. Nikde nic nebylo. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Slepá ulička. I Penguin si to myslel a chtěl promluvit, když jsme zaslechli hluk. Podíval jsem se na Penguina a ten na mě. Pustili jsme se a čekali, co z toho hluku vyleze za potvoru. K našemu překvapení to byly motýli. Druh motýl molů.
"Ale, to jsou přeci moli." dostal jsem ze sebe překvapeně. Nerozuměl jsem, co tu dělají.
"Nenech se přesvědčit. Tito molové jsou naši nepřátelé. Budeme muset bojovat." vysvětlil mi Penguin a tím pádem my vysvětlil, že s těmito zvířaty přátelství nenavážu. Oba jsme se připravili k boji.
Byly jsme připraveni používat bojové umění. Molové po chvíli začali útočit. Odháněl jsem je a když jsem nějakého chytil, hned jsem ho rozmačkal, a takhle jsem se zbavil vše molů. Jenže ruce jsem měl celé od jejich modré krve a taky bolavé. Když jsem se totiž těch molů dotkl, dostal jsem elektrickou ránu. Ale to i Penguin, protože ani jede z nás zraň neměl a jiná možnost tu nebyla. Nakonec jsme oba zdolali všechny moli.
"Výborná práce. Ošetřete si svá zranění a pokračujte na další úkol." ozval se ten mužský hlas. Podíval jsem se na Penguina a pak šel pro tu lékárničku.
Začal jsem ošetřovat ruce Penugina. I přes ta zranění měl ty ruce teplé. Bylo to příjemné dotýkat se jeho dlaní. Když jsem byl hotov, tak jsme se prohodili. Teď Penguin ošetřoval mé dlaně. U toho jsme oba mlčeli, i když čas na pokec byl. Ale já nevěděl co říct. A Penguin slíbil, že si promluvíme, až vše skončí. Když jsme byli oba ošetřeni, tak mě Penguin znovu chytil za ruku a šli jsme další cestou za posledním úkolem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama