Jane&Law - 1. kap.

13. března 2018 v 11:30 | Janey Trafy |  Jane&Law
1. První setkání




"Janey, mohu s tebou mluvit?" zeptal se mě Luffy. Jeho tvář byla vážná. Tak vážný výraz jsem u Luffyho ještě neviděla. Přikývla jsem na souhlas. Oba jsem šli do kuchyňky, kde nikdo nebyl. Sedli jsme si vedle sebe u stolu. Zadívala jsem se na Luffyho a ten na mě. Jeho vážný výraz mě děsil "Víš, že je Ace v nebezpečí, že ho chtějí popravit." začal mluvit.
"Ano vím, a my ti pomůžeme ho osvobodit." přikývla jsem, že vím o čem je řeč. Vždyť se taky jednalo o mého bratra.
"Nechci, aby si šla do toho se mnou. Rozdělíme se na dvě skupinky. Ty budeš se Zorem, Sanjim, Nami a Usoppem. Já pojedu zachránit Aceho s Frankym, Brookem, Chopperem a Robin." rozhodl Luffy. Ale příkaz to nebyl. Spíš prosba. Zírala jsem na něho s otevřenou pusou.
"L-Luffy.." soukala jsem ze sebe. Luffy mi skočil do řeči.
"Nečekejte na nás na nějakém ostrově. My se na tom ostrově ukázat taky nemusíme. Naše cesty se zase setkají, jen nevím kdy a kde. Plujte podle navigátorky Nami. Budeš jejich kapitán." pokračoval Luffy. Celou tu dobu jsem ho sledovala. Jeho výraz mluvil za vše. Myslel to smrtelně vážně. Věděla jsem, že ho nepřesvědčím o opaku.
"Dobře, ale buď opatrný. Nechci tebe ani Aceho ztratit." souhlasila jsem nakonec.
Na lodi Jane a ostatní:
"A proto jsme se rozdělili. Luffy chtěl, abych vám to vysvětlila, až budeme od nich co nejdál." řekla jsem vše, co mi řekl Luffy.
"Sakra, proč si nic neřekla dřív?" naštval se Sanji. V tu chvíli zapomněl, že mě miluje.
"Zakročili by jste a to Luffy nechtěl. Nelíbí se mi to o nic líp, než vám, ale Luffy to myslel smrtelně vážně. Nic by ho nepřesvědčilo, ani nezastavilo. Věřím, že Aceho zachrání, a časem se potkáme a zase se spojíme dohromady. Doté doby musíme válčit jen my." vysvětlila jsem všem, nejen Sanjimu. "Teď mě omluvte, půjdu si lehnout." dodala jsem a odešla do kajuty. Zbytek zůstal na palubě.
V kajutě:
Lehla jsem si do síťky, kterou jsem si vybrala na spaní. Z kapsy od kaťasů jsem vyndala fotku, kterou mi dal Luffy. Byla jsem tam já, Luffy, Ace a Sabo. Když jsme byli, jako malí caparti. Chtělo se mi brečet, ale nešlo to. Od smrti rodičů, jsem už nikdy neuronila žádnou slzu. I když jsem brečet chtěla, nešlo to. Sice do smíchu mi nebylo, ale nikdy jsem tu slzu neuronila. I při smutných a složitých situací. Po chvíli jsem fotku zase uklidila do kapsy, a z té druhé kapsy jsem vyndala plakát hledaných osob. Byl na ni pirát. Law Trafalgar. Moje láska. Jakmile jsem uviděla jeho podobiznu na plakátu, hned jsem se do něho zamilovala. Přála jsem si, se s ním jednou za život setkat. I kdyby to mělo být jen na pár vteřin. Aspoň jednou. Že se mi poštěstí, to bych nikdy nečekala. Ale opravdu toto přáni se mi splnilo. Po chvíli jsem tento plakát uklidila zpátky do kapsy. V tom se otevřely dveře. Stál v nich Sanji.
"Janey-chan večeře je na stole." řekl u zamilovaným hlasem Sanji.
"Dobře, hned jdu." usmála jsem se a slezla ze síťky dolů. Se Sanjim jsem šla na palubu, kde se podávala večeře.
Na palubě:
Sanji přichystal úplnou hostinu. Všichni jsme se dali do jídla. Jedli jsme mlčky. Každý různě o něčem přemýšlel.
"Smím se na něco zeptat?" zeptala se po chvíli ticha Nami. Všichni jsme se na ni podívali.
"Klidně se ptej." pobídla jsem Nami a usmála jsem se na ni.
"Kdyby ti Luffy dal na výběr do posádky, koho by sis vzala?" zeptala se Nami. Na chvilku jsem se zamyslela.
"Kromě Sanjiho bych brala všechny co tu jste. A místo Sanjiho bych jsem si vzala Brooka, Franky by se od Sunny nehnul." řekla jsem po chvíli. Ale ještě jednu změnu bych udělala. A to místo Usoppa si vzala Choppera. Ale Luffy ho potřebuje teď víc, než my. "Dneska večer si beru hlídku." oznámila jsem všem.
"Doufám, že nehodláš hlídkovat každý večer." ozval se Zoro.
"Neboj, prostřídáme se." usmála jsem se na Zora. Zoro přikývl. "A ještě jedna věc. Budu ráda, když se nebudeme hádat a dohadovat se. Že všichni budeme spolupracovat." požádala jsem všechny, ale přitom jsem sledovala hlavně Sanjiho a Zora.
"Pokusím se o to." slíbil mi Zoro.
"Slibuju Janey-chan." slíbil mi i Sanji.
"Měli by jste si jít lehnout." usmála jsem se na všechny. A odešla jsem na hlídku. Bylo léto, tak jsem mohla zůstat v tílku i krátkých kraťasech. Ani deka nebyla zapotřebí. Sedla jsem si na zem a pozorovala okolí. Čas mi utíkal velice pomalu.
Ráno, kdy jsem už jsem se chystala jít spát, někdo zakřičel.
"VSTÁVEJTE!" křičel Sanji. Všichni jsme vyšli na palubu, teda ostatní já jen přišla z rozhledny se podívat co se děje. Sanji pro nás udělal snídani. Nechtělo se mi jíst, ale chtělo se mi spát. Přesto jsem na tu snídani šla.
Snídaně byla výborná. Všichni jsem si pochutnali. Po snídani jsem udělala s Nami nádobí. Když sešlo na palubu, tak jsme v dálce uviděli ostrov. Tento ostrov byl zvláštní tím, že na jedné půlce ostrova panovalo horko a na druhém chlad a zima. Bylo mi jasné, že spát už nepůjdu.
"Kam chcete? Na zimní část, nebo horkou část?" zeptala jsem se všech.
"Já chci jít do zimy." ozval se Usopp.
"Mně je to jedno, ale asi taky na zimní část." přikývla Nami.
"Já půjdu kamkoliv půjde Nami-swan." ozval se zamilovaně Sanji.
"Mně je to jedno." ozval se neutrálně Zoro.
"Dobrá, je rozhodnuto. Směr zimní část ostrova." oznámila jsem všem. Zamířili jsme lodí na zimní část ostrova. Všichni jsem se šli přiobléci, aby nám nebyla zima na ostrově. Pomalu jsme se přibližovali k ostrovu.
Než jsem na ostrov vstoupili, ještě jsme si na lodi dali oběd. Poté co jsme zakotvili vyšli jsme z lodi na pevninu. Vyrazili jsme mlčky. Nikdo nic neříkal.
"Něco by mě zajímalo Jane." ozval se po chvíli Usopp.
"A co, Usoppe?" zeptala jsem se Usoppa a podívala jsem se na něho.
"Jestli se i my rozdělíme na skupinky, když přistaneme na nějakém tom ostrově?" zeptal se mě Usopp.
"Pokud to nebude nutné, tak ne. Loď necháme nehlídanou a budeme riskovat. A při boji se uvidí, jaká bude situace." odpověděla jsem Usoppovi.
"To jsem ráda." řekla Nami, které se taky ulevilo, jako Usoppovi.
"Pokusíme se nerozdělovat. Nechci, aby se někomu z nás něco stalo." dodala jsem pravdu jak to cítím. Po chvíli ticha jsme uslyšeli, jak na sebe narážejí katany. Někdo s někým bojoval. Mlčky jsme šli dál, abychom zjistili, kdo proti komu bojuje.
Když jsem dorazili blíž, ale dál, aniž by nás někdo spatřil, tak k mému překvapení se jednalo o mariňáky. Teda bojoval více-kapitán Smoker, který bojoval proti pirátovi. A tím pirátem byl Law. Ten Law, kterého miluju. Byla jsem v šoku. Tohle jsem nečekala. Srdce se mi rozbušilo.
"Co tu děláte?" ozval se hlas za námi. Při tom sledování boje, jsme si nedali pozor na záda. Všichni jsem se otočili. Byl to pirát Hnědovous, ale byl zvláštní. Místo nohou, měl krokodýlí nohy.
"Hnědovous." dostala jsem ze sebe. Nebyl tu ale sám. Měl tu své společníky, kteří vypadali stejně divně, jako Hnědovous. Všichni jsem se hned připravili k boji, protože jsme tušili, že nám jen tak pokoj nedají. Ani jsme nezaregistrovali, že s nás všimli mariňáci i Law. Ale poté jeho boj proti Smokerovi pokračoval.
"Tak přeci si na mě někdo pamatuje." zazubil se Hnědovous. Ten jeho úsměv se mi nelíbil.
"Hnědovouse si beru já." oznámila jsem všem. Ostatní si rozebrali zbytek. A náš boj započal. I Nami s Usoppem bojovali, i když strach měli.
Za chvilku bylo po boji. Piráti nebyli tak silní, jak jsem si mysleli, že budou. Z Hnědovouse jsme si udělali pojízdné vozidlo.
"Teď nás zavez k nějaké té jeskyni. Tam probere co dál." rozhodla jsem se.
"C-cože?" zděsil se Hnědovous. Než se stačil vzpamatovat, tak jsem už na něm všichni seděli. Já si sedla k provazům, abych ho zkrotila, kdyby změnil směr.
Hnědovous byl docela rychlý. Blížili jsme se k boji Lawa proti Smokerovi, ale po boji už dávno bylo. Po chvíli Hnědovous prudce zabrzdil. Málem jsem přes něho přelítla, jak jsem to nečekala. I ostatní měli co dělat, udržet se.
"Co se děje? Proč si zastavil?" vyptávala jsem, ale přes jeho hlavu jsem neviděla, co se děje před námi.
"Law nám brání v cestě." odpověděl mi Hnědovous. Postavila jsem se a uviděla před námi Lawa, ve své celé kráse. Rozbušilo se mi srdce. Byla jsem ráda, že spolu budeme komunikovat, i když jsem nevěděla o čem.
"Jeďte do téhle jeskyně. Najdu si vás tam." ukázal nám cestu k jeskyni Law. Jenom jsem dokázala přikývnout.
"Jedeme tam Hnědovousi." rozkázala jsema zase jsem si sedla. Law nám uvolnil cestu a Hnědovous se dal na cestu.
Za pár minut jsme dorazili na místo. Hnědovouse jsme svázali řetězy, které tam byly. Ale ani jsme to neřešili, kde se tu vzaly. Pak jsem se usadili. Začala jsem přemýšlet, jestli je to náhoda potkat tady Lawa, nebo osud. Ze zamyšlení mě vytrhl hlas Zora. Všichni se na mě dívali.
"Ty ho znáš, Jane?" zeptal se mě zrovna Zoro.
"Co? Jenom z plakátu hledaných osob." odpověděla jsem Zorovi i ostatním, když jsem si uvědomila na co se mě Zoro ptá.
"To s ním chceš vyjednávat?" zeptal se znovu Zoro.
"Nevím. Uvidíme s čím přijde." pokrčila jsem rameny. Víc jsem se zabalila do kabátu. Byla mi maličko zima, jak se jenom sedělo a nic nedělalo. A nejen mně, ale i ostatním. Ale nikdo si nestěžoval. Čekali jsme asi hodinu, než se u nás objevil Law. Chvíli nás pozoroval, než promluvil.
"Kde je Mugiwara-ya?" zeptal se nás Law. Všichni jsme se na něho podívali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama