Jane&Law - 5. kap. +18

14. března 2018 v 9:20 | Janey Trafy |  Jane&Law
5. Boje





Ráno jsme dostali k snídani něco, jako omeletu. Po jídle nás zase svázali a odvedli k Bagdádovi.
Bagdád na nás už čekal. Tentokrát tam byli i ostatní z mé bývalé posádky. Michelle, Sibyla, Lupin, Tyger a Quiterl.
"Už tu na vás čekám." promluvil do ticha Bagdád. "Proč jste chtěli se mnou vlastně mluvit?" zeptal se přímo, co ho muselo trápit už od včerejška.
"Zabít tě!" odpověděl stroze Law. Všichni kromě nás sen na něho podívali.
"Ohó, zabít mě. Dobrý vtip." zasmál se Bagdád. I ostatní ho napodobili a začali se smát. "Jenže já mám jiné plány." řekl po chvíli, když se od smíchu uklidnil.
"A jaké?" zeptala jsem se nevrle.
"Ty se ke mně vrátíš a vše ti bude odpuštěno. I když ten tvůj útěk jsem ti odpustil dávno. A taky tu na tebe čeká překvapení." řekl Bagdád. Přitom sledoval mě. Všichni se na mě podívali.
"Zamítá se." odpověděla jsem razantně, jeho velkorysou nabídku.
"Pusť nás, ať můžeme bojovat." ozval se Zoro. Tentokrát se všichni podívali na Zora.
"Zoro má pravdu." přikývla jsem.
"Dobrá, mám plán. Když chcete bojovat, máte to mít. Dneska se bude konat první kolo. Možná i druhé, záleží jak skončí to první kolo." rozhodl Bagdád. "Pokud zvítězíte, jste volní a já mrtvý. Pokud prohrajete, tak jste mrtví vy všichni, jen Jane bude má." dodal. Nikdo nic nenamítal. Vojáci nás odvedli někam, kde jsme se mohli vzít naše zbraně a sundali nám pouta.
Nechtělo se mi to líbit. Nechtěla jsem, aby bojovala Nami, Usopp a Chopper. Bála jsem se o ně. Ale bohužel se boje taky museli zúčastnit. Lid se shromáždil na tribuně, aby mohli vidět boje. Možná to Bagdád plánoval už dřív, protože na tribunách bylo plno. Z klece propustili deset vězňů. Naproti mě stál Akainu.
"Tak, vaším soupeřem je ten, kdo stojí naproti vám." ozval se Bagdád. Na boj se šlo postupně. Každý to měl rychle za sebou. Všichni svého soupeře porazili, a vězňové se vrátili zase do klece, kde čekali na popravu. Já měla bojovat jako poslední. Naštěstí boj zvládla Nami, Usopp i Chopper bez zranění.
Akainu se postavil proti mně. Tasila jsem svou katanu. Byla jsem připravena bojovat. I Akainu se připravil. Jeho ruce vzplály, jako nějaká láva. Když Akainovi vzplály ruce, uvědomila jsem si, že to on mi zabil rodiče. Byla jsem v šoku.
"Došlo ti to? To on ti zabil rodiče." křikl na mě Tyger. Nikomu nedošlo, o čem Tyger mluví, až na Lawa, Zora, Usoppa, Nami a Sanjiho. Ti věděli o co jde.
"Nebojuj z nenávisti!" křikl na mě Law. Tento hlas mě vrátil zpátky do reality. Jen tak, tak jsem používala haki sílu, aby mě dokázal popálit jenom na rukou. Chtěla jsem se pomstít smrt mých rodičů. Ale Lawova slova mně stále zněla v hlavě. Nebojuj z nenávisti, nebojuj z nenávisti...Začala jsem bojovat s rozvahou. Nenávist i pomsta šly stranou. Uhýbala jsem ranám od Akaina, a sama jsem na něho útočila. Byla jsem celá zpocená a zadýchaná. Boj neměl konce. Jednou navrch měl Akainu, jednou zase já. Po nějaké době jsem si všimla slabé stránky u Akaina. Hned jsem toho využila, a povedlo se mi Akaina nakopnout s haki sílou. Akainu to nečekal a odlétl pryč. Praštil se do hlavy o stěnu, o kterou se zastavil, ale promáčkl ji. Byla to taková rána, že Akainu ztratil vědomí. Měla jsem jenom popálené ruce, ale jinak jsem byla fit. Naštěstí. Otočila jsem se na Bagdáda.
"Mám k tobě prosbu." křikla jsem na Bagdáda. Ten se na mě podíval.
"Jakou pak?" zeptal se Bagdád a sledoval mě při tom.
"Neubližuj mu." požádala jsem, aby ušetřil život Akainovi.
"Dobrá, přání ti budiž splněno." slíbil mi Bagdád. Poté jsem se vrátila k ostatním.
Když jsem k nim přišla, lehla jsem si na zem a oddychovala jsem. Rukou jsem si zastínila výhled na oblohu. Chtělo se mi brečet, ale nešlo to.
"Jane, v pořádku?" zeptala se mě Nami.
"Jo." odpověděla jsem Nami. "Díky." podívala jsem se na Lawa a poděkovala jsem mu. Došlo mi, že to díky patří jemu. Law aniž by se na mě podíval se pousmál.
"Další boje začínají. A první boj je Jane a Michelle." rozhodl Bagdád. Vstala jsem.
"Hej, to není fér!" zakřičel Luffy. Ostatní byli v šoku.
"V pohodě Luffy." usmála jsem se na Luffyho, jako bych mu říkala, že vše bude OK.
Došla jsem do středu arény, kde už na mě čekala Michelle. Oddychovala jsem, ale byla jsem připravena na další boj.
"Proč jsi utekla?" zeptala se Michelle. Chodily jsme kolem dokola. Ani jedna z nás nezaútočila. Zatím.
"Nesnesla jsem to všechno co se tu dělo. Udělal ze mě vraha." řekla jsem Michelle. Nikdo nemluvil, tak bylo slyšet to, co si s Michelle povídáme.
"Ale byla jsi s ním šťastná. Dal ti blahobyt." trvala na svém Michelle. Došlo mi, co má na mysli. Na tuto vzpomínku jsem za vzpomněla, ale nikdy jsem ji nikomu neřekla a nemyslela jsem na to. Ale Michelle mi ji připomněla jak nejvíc dokázala. Lawovi to začalo v hlavě šrotovat. Po chvíli mu to i došlo. Dal ruce v pěst a nenávistně se podíval na Bagdáda.
"Jestli si myslíš, že jsem byla šťastná, tak jsi na omylu. Na velkým omylu." nedala jsem se. V tom jsem na tváři cítila vlhko, a že mi něco po tváři teče. Rukou jsem si setřela slzy. Konečně jsem se rozbrečela. Toto byl původ toho, proč mi nešlo brečet. Kdybych jsem se svěřila dřív, tak bych byla citlivá a brečela, když se to hodilo. Ne tak tvrdá. Byla jsem na jednu stranu ráda, ale na druhou zase ne.
"No, díky tobě si s ním užívám já.. Ale víc to přeju tobě, takže se ho vzdávám. Chce, abych tě nechala na živu. Chce v tom s tebou pokračovat. Znovu a znovu." dál říkala Michelle. Law byl vzteky bez sebe, ale ovládal se.
"To jsi na omylu! Vůbec se mi to nelíbilo a nelíbí! A pokud prohraju, dám radši přednost smrti, než zažívat to znovu a znovu." řekla jsem Michelle a po tvářích mi stále tekly slzy.
"A co je na milostném životě, tak špatného?" nechápala Michelle. Tímto to došlo i ostatním, o co tu jde. Nami i Robin to tušily a Lawovi to došlo dřív. Ale ostatní tomu nerozuměli.
"TYS MĚLA SEX?!" vyhrkl Luffy na celou arénu.
"Co je na tom špatného? Kdy jde o znásilnění, tak to je špatné!" neudržela jsem se a křikla jsem na Michelle. Už jsem se naplno rozbrečela. Tím jsem Michelle vykolejila. Nechápala, že toto zakřičím. Tohoto momentu jsem využila a podrazila jsem jí nohy. Svou katanu jsem přiložila k jejímu hrdlu.
"T-ty to myslíš vážně." dostala ze sebe Michelle. Katanu jsem zase dala pryč z jejího hrdla. Věděla jsem, že mi už neublíží. V tom se před námi dvěma objevil Bagdád. K ostatním jsem byla otočena zády. Law mi chtěl jít pomoci, ale bylo mu v tom zabráněno, jako ostatním.
"Teď jsem tvůj protivník já." zasmál se Bagdád. Věděla jsem, že jsem v koncích. Že sama to nezvládnu. Setřela jsem si slzy. Připravila jsem se k boji. Smířila jsem se s tím, že to bude má smrt. Bagdád mě několikrát praštil pěstí do břicha. Cítila jsem rupnutí. Musel mi zlomit nějaké to žebro. Ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Přesto jsem byla připravena k boji. A v tom se to stalo. Z ničeho nic se objevili revolucionáři. Bagdád se podíval, co se to děje. To byla moje jediná šance, kterou jsem využila. Probodla jsem Bagdáda svou katanou. Toto Bagdád nečekal a skácel se k zemi. "P-proč?" dostal ze sebe a zemřel s otevřenýma očima. Já padla na záda a znovu jsem se rozbrečela. Law i Luffy byli hned u mě. Nevnímala jsem je. Jen jsem brečela.
"Musím ji ošetřit." řekl Law. V tom přiběhl Chopper.
"Zavedu vás do Bagdádovi komnaty." řekla Michelle.
Law mě vzal do náruče a odnesl za Michelle, která nás odvedla do Bagdádovi komnaty. V Bagdádově komnatě jsem zůstala jenom s Chopperem, který se o mě postaral. Nevnímala jsem žádnou bolest. Ani, když mi Chopper stahoval žebra a ošetřoval popáleniny. Jenom jsem brečela. Vše za těch čtrnáct let šlo ven. Ani nevím, že se pak u mě sešli všichni. Lehla jsem si na záda a brečela jsem, až jsem usnula.
Když jsem se probrala, byl u mě Luffy s Nami.
"Jane." dostala ze sebe Nami, která si všimla, že jsem se probrala.
"Janey, jak ti je?" zeptal se mě hned Luffy.
"Bylo i líp." odpověděla jsem chraplavě.
"Hned zavolám doktora." řekl Luffy a odešel. S Nami jsem zůstala sama.
"To nebyl sen, že?" dostala jsem ze sebe. Nami jenom pokývala hlavou, že ne. Po chvíli se Luffy vrátil s Lawem.
"Chopper spí, tak je tu Law." oznámil nám Luffy.
"Nechte nás tu osamotě." poprosil Law Luffyho a Nami. Nami pustila mou ruku, za kterou mě držela a s Luffym odešla. Podívala jsem se na Lawa. Vzpomněla jsem si na svou vidinu. Došlo mi, že k tomu teď dojde. "Co tě bolí?" zeptal se mě vlídně a sedl si na postel ke mně.
"Všechno." dostala jsem ze sebe. Po tvářích mi zase tekly slzy.
"Asi bych měl jít." řekl Law a zvedl se. Chytla jsem ho za ruku.
"Nechoď prosím." požádala jsem ho. Law si zase sedl. Pustila jsem jeho ruku.
"Měl bych jít. Jsem chlap." řekl Law a tentokrát jsem tuto narážku pochopila. Ne jako v tom hotelu.
"A já holka." odpověděla jsem. Law se zarazil.
"Žena." opravil mě po chvíli Law a zrůžověly mu tváře. Poté z kapsy od svých kalhot vytáhl plakát a podal mi ho. Podívala jsem se na ten plakát. Byla na něm má podobizna. Pousmála jsem se a plakát vrátila Lawovi. Vše mi došlo. Pak jsem ze své kapsy vyndala jeho plakát a podala mu ho. "Neříkej..." nedořekl to. Jenom jsem pokývala hlavou. "Miluju tě od okamžiku, co jsem tento plakát uviděl." vyznal se mi a chytil mě za ruku.
"Nápodobně. Jak jsem plakát viděla, taky jsem se do tebe zamilovala." odpověděla jsem Lawovi. Law se ke mně naklonil. Chytl mě za bradu, zavřel oči a něžně mě políbil. Taky jsem zavřela oči a políbila Lawa oplatila. Srdce mi bušilo jak o život. Nepřestávali jsme se líbat. Ale po chvíli se Law odtáhl.
"Jsem stále panic, je to pro mě novinka." zašeptal mi Law do ucha. "Buď prosím něžná." požádal mě Law maličko provokativně.
"Vážně?" zeptala jsem se překvapeně. "Takový krasavec." dodala jsem.
"Vážně." přísahal mi Law. Věřila jsem mu. Law mě začal znovu líbat a rukou zajel pod mé tílko. Já zase pod jeho rozepnutou mikinu. Law si hrál s mými prsy, i přes obvaz. Já ho hladila po zádech. Law mi opatrně svlékl tílko a já jemu mikinu. Poté se přesunul tam dolů. Rozepl mi zip a knoflík u kraťasů. Já zase u jeho riflí. Oba jsme si je sundali. I spodky a slipy. Byli jsme zcela nazí. Law nás přikryl dekou. Dívali jsme si do očí. Vnikl do mě. Zasténala jsem. Law začal přirážet. Rukama si hrál s mými prsy. Sténala jsem víc a víc. I Law sténal. Oba jsme sténali víc a víc, až jsme se udělali. Pomalu ho ze mě vytáhl. Law si lehl vedle mě. Přitulila jsem se k němu. Oba jsme vydýchávali. Přikryla jsem nás dekou ještě víc.
"Miluju tě." oba jsem si zašeptali nastejno do ucha. Usmáli jsme se.
"Natož, že to bylo poprvé, bylo to úžasné." zašeptal mi Law do ucha.
"Sice u mě to poprvé nebylo, ale cítím to tak, že to poprvé bylo." přiznala jsem se.
"Opravdu." podivil se Law. Přikývla jsem, že jo. "Ale jedno mi prosím slib." požádal mě Law.
"A co?" zeptala jsem se Lawa.
"Že až tě bude něco zase trápit, tak mi to řekneš." řekl svou prosbu Law.
"Přísahám, a ty mi to taky slib, prosím." slíbila jsem a požádala jsem Lawa, aby mi to taky slíbil.
"I ty jedna opičko." zasmál se Law. Měl tak krásný smích. "Slibuju" slíbil mi šeptem do ucha. Pak jsme oba dva usnuli. Nazí, přikrytí, s úsměvem na tváři a zamilovaní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama