Můj život - 3. kap. - +18

19. března 2018 v 6:10 | Janey Trafy |  Můj život
3. Večeře





Ráno jsem vstávala v 7 hodin ráno. Jako každé ráno jsem šla pod sprchu. Po osvěžující sprše, jsem se oblékla a šla udělat snídani. Dala jsem si chleba s máslem a rajčetem a k tomu ovocný čaj. Po snídani jsem si dala do tašky oběd a umyla jsem nádobí a šla jsem se obout. Vzala jsem si tašku přes rameno a odemkla jsem byt. Vyšla jsem na chodbu a začala zamykat byt. Law už na mě čekal.
"Dobré ráno, Jane. Jak ses vyspala?" pozdravil mě a zeptal se mě Law. Zamykala jsem byt.
"Dobré ráno, Lawe. Docela dobře a jak ty?" taky jsem Lawa pozdravila a zeptala jsem se ho.
"Já výborně." odpověděl Law a usmál se. Pak jsme vyrazili na cestu.
Cestou na vlak jsme si povídali o dnešním večeru. Kde bydlí babička a děda už věděl. Řekla jsem mu to už ve čtvrtek, při cestě do práce. Na vlakovém nádraží jsme přišli včas. Zrovna jel vlak. Nastoupili jsme si a jeli jsme do města.
Ve městě jsme šli na autobusovou zastávku, a čekali deset minut na autobus. Ten za deset minut přijel a my si vystoupili a jeli jsme do práce.
Přišli jsme do práce a šli ke skříňkám se převléci a dát se do práce. S Lawem jsme začali uklízet knihy, které se nevrátily včera večer. Ale moc jich nebylo. Za chvilku jsme to měli hotové. Zapla jsem počítač, na kartičky přístroj a tiskárnu. Law mě při tom sledoval. Jako každé ráno.
"Jak jste se vyspali?" zeptala se nás Nami, která přišla s Robin na pokec. Už to taky měly uklizené.
"Já výborně." odpověděl Law.
"Dobře." odpověděla jsem. "A jak vy?" taky jsem se jich zeptala.
"Dobře, dobře." odpověděla Robin.
"Ušlo to." řekla Nami.
"Stalo se něco, Nami?" zeptala jsem se ji.
"To neřeš." usmála se Nami. Došlo mi, že o tom nechce mluvit. Tak jsem se dál nevyptávala.
"Jak se těšíte na dnešní večer?" zeptala se Robin.
"Jo, docela jo." odpověděla jsem.
"Já se těším nehorázně." odpověděl Law.
"Taky se těším, a jak ty?" zeptala se Nami.
"Taky, taky." odpověděla Robin. Poté jsme se dali do práce, protože začali chodit lidé. Nejdřív do dospělého a později i dětského.
Byla jsem za ten den ráda, že končíme. Za ten den jsem toho měla plné zuby už. Bylo spoustu upomínek, které se musely poslat a taky hodně žáků, kteří chodili vracet a půjčovat si knížky. Ale nebýt Lawa, asi bych jsem to sama nezvládla. Jenže nejradši místo do restaurace bych jsem šla domů. Jenže jsem to už slíbila, že půjdu a já sliby plním. Všichni jsme se sešli venku před knihovnou.
Já a Law jsme byli první, kdo čekal na Nami a Robin. Jako první dorazila Nami a jako druhá Robin.
"Tak jsme všichni?" zeptala se Nami. Všichni jsme přikývli, že jo a vyrazili jsme.
Dorazili jsme do naší restaurace, kam jsme jednou za čas chodily s holkami po práci. Číšnici nás už znali a věděli co kdo dá k pití.
"Dobrý večer, jako obvykle?" zeptal se nás jeden z číšníků.
"Dobrý večer, ano." odpověděla za nás všechny Nami. "Lawe, co si dáte k pití? otočila se na Lawa a zeptala se ho.
"Mají tu pivo?" zeptal se Law.
"Jistěže." odpověděla Robin.
"A jedno pivo." zvolala Nami a šli jsme si sednout dozadu.
Seděla jsem vedle Robin a naproti Lawovi. Číšník nám za chvíli přinesl pití s jídelním lístkem. Poděkovali jsme a začetli se do jídelního lístku.
"Já si dám, jako obvykle." řekla jsem a zaklapla jídelní lístek.
"I já mám vybráno." řekl Law a taky zaklapl jídelní lístek.
"Já taky." ozvala se Nami a Robin nastejno.
"Na co si připijeme?" zeptal se Law a pozvedl svou sklenici s pivem.
"Tak co třeba na tykání?" navrhla Nami.
"Souhlasím." řekl Law. Všichni jsme si přiťukli a Law si s dívkami po tykal. Ale nedali si pusu, jako se mnou si ji dal. Překvapilo mě to, ale nic jsem neříkala. Za chvilku se vrátil číšník a všichni jsme si objednali jídlo. Poté jsme si různě povídali. O středě, který jsem trávila s Lawem věděla jen Nami. Robin jsme to zatím neřekli. Ani nevím proč. Číšník nám do hodiny přinesl jídlo a my se mlčky dali do jídla. Všichni jsme si pochutnali, nebo to aspoň každý tvrdil. Chvíli jsme si povídali o všem možném, až po chvíli začala hrát hudba.
"Smím prosit?" ozval se hlas vedle mě. Přišel nějaký muž a zval mě k tanci.
"Promiňte, ale já netančím." omluvila jsem se. On se usmál a odešel.
"Zatančíme si?" zeptal se Law Robin.
"Ráda." usmála se Robin a šli oba spolu tančit. Přitom mě bodlo u srdce. Nerozuměla jsem tomu.
"Jestli ho máš ráda, tak s tím něco dělej, nebo ti ho Robin přebere." přisedla si ke mně Nami a zašeptala mi do ucha. Podívala jsem se na ni.
"C-co?" dostala jsem ze sebe.
"Povídám, že jestli si nepospíš, tak Robin ti Lawa přebere.'' zopakovala mi Nami.
"Ale mně je to fuk." zalhala jsem. Ale nalhávala jsem si sama sobě.
"Jak myslíš, já tě varovala." řekla mi Nami.
"Nerozumím ti." vysvětlila jsem Nami.
"To pochopíš, ale možná až když bude pozdě. Nic ti říkat nebudu. Na to si musíš přijít sama." znovu mi zopakovala Nami.
"OK." jenom jsem řekla a přemýšlela jsem, co tím Nami myslí. Ničemu jsem nerozuměla. Potají jsem pozorovala, jak Law stále tančí s Robin. Chtěla jsem tam jít a udělat přítrž, zatančit si s Lawem taky, ale nedodala jsem si odvahu a nechala to plavat. Stejně jsem tomu nerozuměla. Neuvědomovala jsem si, že žárlím. Že jsem se zamilovala do Lawa. Ale později jsem na to přišla. Ale jak jednou řekla Nami, bylo už pozdě. Asi po hodině tance se Robin s Lawem vrátili.
"Tak my jdeme domů, se mějte a zítra ahoj." rozloučila se s námi Robin.
"Ahoj." rozloučil se Law. Bodlo mě u srdce, když ty dva spolu odcházeli.Ani jsme s Nami nestačili říct ahoj a už byli v čudu. V sobotu jsem měla službu s Robin. Law i Nami měli volno, ale tu další sobotu jsem měla zase volno já a Robin. A takhle jsme se střídali každou sobotu.
"Myslím, že je pozdě, Jane. Měla sis pospíšit. Aspoň si s ním taky zatančit." řekla mi Nami. Sledovala jsem ji a ničemu nerozuměla. "Ty stále nechápeš, co?" zeptala se Nami. "Tak já ti to vysvětlím. Všimla jsem si, jak vycházíš s Lawem. Po té středě jste si začali tykat. A Robin se mi přiznala ve čtvrtek, když jsme se loučili a vy dva jste byli pryč, že se jí Law líbí. Že ho zkusí sbalit. A tím, že si odmítla tančit, pochopil, že netančíš kvůli té noze. Proto vyzval k tanci Robin. Chytil se na návnadu. A jestli začnou spolu chodit, tak máš smůlu. Už ho nezískáš." snažila se mi to vysvětlit. Zírala jsem na ni s otevřenou pusou. Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi Nami zrovna řekla.
"Já...a zamilovaná?" dostala jsem ze sebe.
"Ano jsi. Vidím, že si to neuvědomuješ, nebo nechceš uvědomit, ale je to tak. A Robin ti ho přebrala." oznámila mi Nami.
"T-.to není pravda." dostala jsem ze sebe.
"Ale je...Jen si to musíš přiznat. Nic víc a nic míň, ale to pochopíš. Časem." řekla mi Nami. "Mno nic, taky půjdu. Se měj a v pondělí ahoj." rozloučila se, se mnou.
"A-ahoj..." dostala jsem ze sebe celá překvapena. Po chvíli jsem taky zaplatila a šla jsem domů. Sama.
Poslední vlak jsem ještě stihla, naštěstí. Jela jsem skoro prázdným vlakem. Jen pár kluků sedělo a hlasitě si povídali. Ale já je nevnímala. Musela jsem stále myslet na ta slova, která mi řekla Nami. "Máš smůlu Robin miluje Lawa." toto se mi stále honilo hlavou. Cítila jsem, že mi po tvářích tečou slzy. Nerozuměla jsem tomu. Já a zamilovaná do Lawa? Vyloučeno. Říkala jsem si pro sebe. Nechtěla jsem tomu stále rozumět a pochopit to.
Law a Robin:
Law doprovázel Robin domů, jak jí při tanci slíbil. Cestou si různě povídali, ale Law byl stále myšlenkami jinde, ale dělal, že Robin poslouchá a ví o čem je řeč. Robin si ničeho nevšimla, nebo dělala, že si ničeho nevšimla. Když došli před dům Robin, Law se chtěl rozloučit.
"Tak jsme u mě." oznámila Lawovi Robin.
"Tak se měj a v pondělí ahoj." loučil se Law.
"Nechceš jít dál?" nabídla Lawovi Robin. "Dáme kávu a můžeš jít." dodala hned na to.
"Ale nestihnu vlak domů." řekl Law.
"Nevadí, tak si vezmeš taxíka." usmála se Robin.
"Tak na kávu, ale hned půjdu." souhlasil nakonec Law, i když tušil, že dělá chybu. Přesto své srdce neposlechl a šel dál k Robin.
Robin otevřela dveře a nechala vejít Lawa, jako prvního. Law vešel a rozhlédl se kolem sebe. Otočil se na Robin.
"Máš…." nedořekl. Robin ho políbila. Law byl chvilku překvapen, ale po chvíli ji taky políbil. Věděl, že dělá chybu, ale nedokázal se ovládat. Jako chlap sex potřeboval. Bohužel s dívkou, kterou nemiluje, ale neovládl se. Zajel rukou pod košili Robin a začal si hrát s jejím prsem, a přitom nepřestával ji líbat. Robin začal vzdychat. Rychle ze sebe strhli oblečení a skončili v posteli Robin. Nepřestávali se líbat. Law vnikl do Robin a začal přirážet. Robin víc vzdychala. I Frau pomalu začínal vzdychat. Přirážel víc a víc, hladil jí prso a druhé jí lízal. Robin hladila Lawa po zádech a vzdychala. Law přirážel víc a víc a rychleji a rychleji až se udělal a Robin se taky udělala. Celý zadýchání si lehli na posteli.
"Miluju tě Lawe." zašeptala Robin Lawovi do ucha a políbila ho. Law ji polibek oplatil, ale nic neříkal. Po chvíli se mu povedlo usnout. Robin se víc přitulila k Lawovi až taky usnula a spali až do rána.
U Jane:
Ráno mě vzbudil budík už v pět. Knihovna každou sobotu je otevřena od osmi do dvanácti. A v šest mi jel vlak. Šla jsem pod sprchu, nasnídala jsem se a vyrazila jsem do práce.
Venku jsem si říkala, jestli Law ještě spí. Doufala jsem, že je doma a vyspává. Nemysli na něj. Napomenula jsem se v duchu a zakývala jsem hlavou, abych jeho obličej vymazala ze své paměti. Vlak jsem stihla krásně. Autobus mi jel za patnáct minut, ale do práce jsem to stíhala krásně.
Došla jsem ke knihovně, když jsem viděla, co jsem vidět nechtěla. Robin s Lawem, jak se líbají. Bodlo mě to u srdce A taky se mi chtělo brečet. Musela jsem okolo nich projít.
"Dobré ráno." popřála jsem jim a vykouzlila jsem úsměv. Poté jsem zašla dovnitř aniž bych jsem si počkala, až pozdraví oni.
U skříňky jsem si odložila mikinu a tašku, vzala jsem si jmenovku a šla jsem do knihovny a vracet knihy, které se večer nestihly vrátit. Robin se za chvilku přidala.
"Jane, musím ti říct, že jsem nejšťastnější člověk pod sluncem." řekla mi hned Robin, když jsem zapínala počítač.
"Co se stalo?" zeptala jsem se ze slušnosti. Přesto jsem to slyšet nechtěla.
"Vyspala jsem se s Lawem a teď spolu chodíme." snila Robin. Potlačovala jsem slzy. Uvědomila jsem si to, co mi Nami říkala. Miluju Lawa, ale je pozdě. Robin ho získala.
"Tak to gratuluju." usmála jsem na Robin a pogratulovala jsem jí.
"Díky moc. Tak já jdu pracovat." řekla Robin a objala mě a pak se šla věnovat svým knihám. Já si snažila taky najít práci, abych jsem nemusela myslet na to, co mi Robin řekla a co jsem viděla. Ale přesto to nešlo. Tato sobota mi utíkala velmi pomalu. Chtěla jsem být co nejdřív doma. Nakonec jsem se té 12 hodiny dočkala a mohly jsme uzavřít knihovnu a jít domů. Naštěstí Robin šla k sobě a ne za Lawem, jak jsem se obávala.
Dojela jsem domů okolo druhé hodiny odpolední. Nechtělo se mi nic vařit, tak jsem si objednala pizzu. Za půl hodiny dorazili. Když jsem si pro ni šla, tak Law zrovna vyšel ze dveří. Jeho jsem zrovna vidět nechtěla.
"Ahoj Jane, jak se vede?" zeptal se mě a usmál se na mě.
"Ahoj, dobře a jak ty?" odpověděla jsem a pousmála jsem se. Zaplatila jsem za pizzu. "Tak já mizím ahoj." rozloučila jsem se a nečekala na jeho odpověď a zmizela jsem v bytě.
Pizzu jsem dala na stůl, ale nerozbalila jsem si ji. Rozbrečela jsem se jako malé děcko. Za půl hodiny jsem měla telefonát. Volala mi Nami. Setřela jsem si slzy a vzala jsem hovor.
"Ahoj Nami." pozdravila jsem ji a poslouchala, co mi říká. "Vím, měla jsi pravdu. Já si to uvědomila dneska." přiznala jsem a znovu mi tekly slzy. "Promiň, ale nemám náladu." odpověděla jsem ji na otázku, jestli s ní nezajdu na skleničku. "Tak se měj a ještě jednou promiň." rozloučila jsem se a položila hovor. Poté jsem se rozbrečela znovu a na plno, jako malé dítě. Za tři hodiny jsem měla návštěvu. Bála jsem se, že je to Law, ale byla to Nami s flaškou alkoholu. Pozvala jsem ji dál a dali jsme si do nosu, až jsme se obě opily. Já bědovala, jak jsem byla blbá a nevěřila jí, když mi říkala, že jsem zamilovaná do Lawa, a že teď je pozdě, protože se s ní vyspal a chodí spolu. Celý život mám smůlu a ta smůla mě doprovází stále.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adís adís | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 21:38 | Reagovat

LAW JE STALKER!
Za dveřmi hned, jakmile otevře Jane dveře... to je podezřelé! :D

NÉÉÉÉÉÉ! ROBIN...! PATŘÍ K ZOROVI! PROSÍM, AT SE TAM ZORO OBJEVÍ JAKO DOMINANTNÍ DOKTOR A ROBIN SI UVĚDOMÍ SVOU CHYBU! PROSÍM! X:( xDDDD

Néééééééé, to snad nemůže být pravdaaa! :D

2 adís adís | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 21:38 | Reagovat

Ach ne, to je špatný.... ted mám chut psát povídky na OP. :ccccccc xddd

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama