Můj život - 5. kap.

19. března 2018 v 13:30 | Janey Trafy |  Můj život
5. Nová známost





Byly to tři měsíce, co Law chodil s Robin. Jednou přespal Law u Robin podruhé Robin u Lawa. Nenáviděla jsem ty situace, kdy Robin přespávala u Lawa. Protože se drželi za ruce a to mi vadilo. Celou cestu se nepustili. Žárlila jsem, ale slíbila jsem babičce i sobě, že ten vztah nepřekazím. A co splním, to dodržím. Říkala jsem si, že hold Law není ten můj princ na bílém koni, že ještě někde na mě ten pravý čeká. Jen nevím kde. Ale někde určitě je. Byla jsem stále zničená z toho, že jsem si nechala utéct svou první opravdovou lásku, ale už jsem nebrečela. Když Law šel spát k Robin, tak Nami šla ke mně na kávu a pokecat. Samo sebou, že se věnovala i svému příteli Sanjimu, ale i mně. Tušila, že potřebuju něčí oporu, a ona tu pro mě byla. A vždycky bude. Byla jsem za ni ráda. Opravdová kamarádka. Ba spíš přítelkyně. Už jsme nepili alkohol, to jen jednou, ale popíjeli jsme kávu nebo čaj a povídali si. Ze začátku jsem si pobrečela, ale teď jsem už nebrečela.
Pomalu jsme končili v práci. Dneska jsme byli domluveni, že si zajdeme posedět. Už jsme měsíc nebyli. Nejradši bych tam nešla, protože vidět ty dva, fakt nemusím, ale nechtěla jsem trhat partu a taky nechat tam Nami osamotě.
"Konečně padla." pronesl v osm pět Law. Všichni jsme odešli do šaten se převléci. Venku jsem čekala s Nami mezi prvníma.
"Jak ti je Janey?" zeptala se mě Nami. Poté co jsem jí řekla, že mi tak říká babička se toho chytla, a taky mi tak začala říkat. Mně to nevadilo.
"Ujde to." řekla jsem a pousmála jsem se. Nami věděla, jak trpím. Ale na víc se nezeptala, nebo neřekla, protože přišel Law s Robin a drželi se za ruce. Žárlila jsem, bolelo mě to u srdce. S Nami jsme vyrazily jak první, abych jsem nemusela vidět, jak se ty dva drží za ruce. Nami mě chytla kolem ruky a šly jsme. Různě jsem si povídaly, abych jsem přišla na jiné myšlenky.
Došli jsme do baru a číšník nám hned udělal objednávku pití. My jsme si šli sednout na naše místa. Seděla jsem tentokrát vedle Nami a na proti Lawovi. Law si musel už všimnout, že se mu snažím vyhýbat jak jen to jde, ale nic lepšího mě nenapadalo. Ale Law nikdy nedal nic najevo a ani se nezeptal, co se děje, nebo tak. Za chvilku nám přinesli pití a jídelní lístky.
"Na co připijeme?" zeptal se Law.
"Co na lásku?" navrhla Robin a chytla za ruku Lawa. Chtělo se mi utéct. Ale držela jsem se.
"A přátelství." dodala Nami a všichni jsme si přiťukli. Pak jsme si objednali každý své jídlo. Já si dala co obvykle. Po jídle začala hrát hudba. Law vyzval Robin k tanci. Oba si šli zatancovat.
"Promiň, Janey." omluvila se mi Nami. Podívala jsem se na ni.
"Proč se mi omlouváš?" divila jsem se.
"Že jsem ti tenkrát neřekla dřív o tvých citech víc a nešla si pro Lawa, aby si zatančil i on s tebou.'' vysvětlila mi Nami.
"Nemusíš se omlouvat. Já bych ti stejně nevěřila a pro Lawa bych nešla." usmála jsem se na ni. "A pokud mě omluvíš, asi půjdu domů. Moc mě to tu nebaví dneska a koukat na ty dva fakt nechci. Na to nemám žaludek." řekla jsem a vstala jsem.
"Smím prosit?" ozvalo se vedle mě. Přišel mladý muž. Podívala jsem se na něho. Byl to pohledný muž. Měl krásně modré studánkovité oči a tmavě modré vlasy. Ale proč ne. Řekla jsem si.
"Ráda." řekla jsem a šli jsme spolu na parket.
Bála jsem se, že jak uvidí, že pajdám, že hned zdrhne, ale on ne. Usmál se na mě. Na parketu mě jemně chytl za ruku a pomalu jsme začali tančit. Nikam nespěchal. Tančili jsme pomalu. Nebylo kam spěchat.
"Jaké je vaše jméno?" pošeptal mi do ucha.
"Jane Mizuki." představila jsem se. "A jak vy?" taky jsem se ho zeptala na jméno.
"Rin Okumura." představil se mi. "Máte krásné jméno." řekl mi. Zrůžověly mi tváře.
"Díky." poděkovala jsem.
"Za pravdu se neděkuje." zašeptal mi Rin do ucha. Zrudla jsem ještě víc. Při tanci jsem si nevšímala Lawa ani Robin. Takže jsem si nevšimla, jak Robin na mě mrkla.
"Nebude vám vadit, když přestaneme?" zašeptala jsem mu do ucha.
"Bolí vás ta noha?" zeptal se mě Rin.
"Ani ne, ale nechci kamarádku nechávat samotnou sedět u stolu." řekla jsem pravdu.
"Jistěže, nevadí mi to." usmál se Rin. Já mu úsměv oplatila a oba jsme si šli sednout.
Já si sedla k Nami. Ta chtěla hned vyzvídat, jenže Rin k nám přišel a přinesl tři sklenice sake.
"Připijeme si?" zeptal se nás. Obě jsme se na sebe podívaly. Poté jsme přikývly, že ano.
"Já jsem Rin." řekl nám Rin a pozvedl svoji číši sake. I já ji nadzdvihla a Nami nás následovala.
"Jane." řekla jsem.
"Nami." řekla Nami a všichni jsme si přiťukli. Začali jsme si všichni tykat.
"Jak se znáte?" zeptal se nás Rin.
"Z práce." odpověděla Nami.
"Kde pracujete?" dál se vyptával.
"V knihovně." odpověděla jsem tentokrát já "A ty?" zeptala jsem se ho taky.
"Jako podnikatel v jedné počítačové firmě." odpověděl mi Rin. Poté se k nám přidala Robin s Lawem.
"Dobrý den." pozdravila Robin.
"Dobrý den." pozdravil Law.
"Dobrý večer." pozdravil Rin.
"Omluvte mě, ale pro dnešek končím. Jsem už unavena a trochu mě bolí hlava" zalhala jsem. Chtěla jsem co nejrychleji vypadnout. Law se chystal něco říct, ale Rin ho předběhl.
"Doprovodím tě, pokud ti to nevadí." nabídl se mi Rin.
"Bydlím daleko." řekla jsem a podívala jsem se na Rina.
"Nevadí, rád tě doprovodím." řekl Rin.
"My taky už půjdeme." ozval se Law.
"Půjdeme dneska ke mně ne, lásko." navrhla Robin. Chtěla jsem zdrhnout co nejdál.
"Dobře." souhlasil Law. Ale Nami i Rin si všimli, že nadšen moc není.
Šli jsme před bar. Venku jsme se rozloučili a každý šel svou cestu. Chudák Nami šla sama. Cestou na Autobus jsme si s Rinem povídala.
"A kde vlastně bydlíš?" zeptal se mě Rin. Řekla jsem mu svoji adresu.
"Frau, bydlí hned vedle mě." dodala jsem.
"Fíha, tak to je dálka." souhlasil Rin.
"To je, ale nevadí mi to. Nájem je levný, tak ušetřím peníze." usmála jsem se. Došli jsme na autobusovou zastávku a čekali na autobus. Ten přijel za patnáct minut a vlak jsme stihli jen tak, tak.
Rin jel se mnou vlakem až domů. Byla jsem za doprovod ráda, ale brala bych jiný doprovod než od Rina, ale z toho nikdy nic nebude.
"Tak tady bydlím." ukázala jsem na své dveře.
"Tak dobrou noc a tady je má vizitka. Ozvi se prosím." řekl Rin a dal mi pusu na tvář. Zrůžověli mi tváře.
"Dobrou." rozloučila jsem se, odemkla jsem byt a zalezla jsem. Rin odešel.
Doma jsem si natočila vařící vanu a vlezla jsem do ní. Musela jsem myslet na Lawa a Robin a tekly mi slzy a pak i na Rina. Po hodině jsem vylezla z vany a zalehla jsem do postele. Ale nemohla jsem jen tak usnout, ale nakonec se mi to podařilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama