Můj život - 6. kap. +18

19. března 2018 v 17:08 | Janey Trafy |  Můj život
6. Služební cesta




Uběhl rok, co jsem se poznala s Rinem. Asi po měsíci známosti jsme spolu začali chodit. Přesto jsem stále myslela na Lawa. Ale už to tolik nebolelo. Ale s Rinem jsem žádný sex neměla. Domluvili jsme se, že na nic spěchat nebudeme, když nechci. Byla jsem ráda, že je to chápavý člověk. Každý večer se pro mě stavil v práci a doprovodil mě domů. Občas i u mě přespal, ale já u něho nikdy nebyla. Bydlel ještě s maminkou. Jeho maminka byla vážně nemocná, tak se o ni staral. Chápala jsem to. Možná bych taky ještě bydlela s rodiči, kdyby žili. Kdo ví, jak by to bylo. Třeba bych ani nebyla v Japonsku, ale stále v Anglii s rodiči. Ani Lawa bych jsem nepoznala. Ale říkala jsem si, že možná by to bylo lepší. Kdo ví. Law s Robin taky spolu stále byli, ale byli maličko na kordy. V práci se nehádali, ale bylo poznat, kdy se pohádali a kdy ne, protože Robin byla vždy naštvaná. Law ani Robin se mi nesvěřovali, tak nevím o co šlo. Možná to věděla Nami, že Robin se jí třeba svěřila, nevím, ale věděla jsem, že pokud Nami slíbila mlčenlivost, tak mlčela. Ani mi nic nenaznačila. Jinak Rin u mé babičky a dědy nikdy nebyl, ale když jsem u nich byla na návštěvě, tak jsem jim o něm hodně často vyprávěla. Hlavně babičce. Když jsme si byli jednou za měsíc sednout, tak Rin šel s námi. Bylo mi to vůči Nami nefér, protože ta Sanjiho vzít nechtěla, že bude sama, ale sama tvrdila, že jí to nevadí. I Rin říkal, že přestane s námi chodit, ale Nami mu to rozmluvila. Proto s námi chodil. Robin a Lawa jsme se neptali, jestli jim to vadí, nebo ne. Oni se taky neptali, jestli nám vadí, jak se stále drží za ruce a pusinkují se. To my s Rinem se taky držíme za ruce, ale jen když někam jdeme, kdežto oni, i když sedí. Vadilo mi to a hodně, ale mlčela jsem. Nechtěla jsem tím nějak rozpoutat hádku, nebo aby někdo nepřišel na to, že jsem stále zamilovaná do Lawa. Nami to věděla. Radila mi, abych to s Rinem ukončila, ale zase mi rozuměla, že na Lawa chci zapomenout a jinak to nepůjde.
Zrovna jsem tančila s Rinem. Tančili jsem pomalu, nespěchali jsme. Noha při tanci mě bolela, ale nebylo to tak strašné. Tančit jsem dokázala. Po pěti písničkách jsme si šli sednout k Nami. Tentokrát u stolu seděl i Law s Robin. Frauovi se moc tančit nechtělo, tak zůstali sedět.
"Jak se tančilo?" zeptala se mě Nami.
"Jo dobře." řekla jsem pravdu a usmála jsem se.
"Je to dobrá tanečnice." usmál se Rin.
"Nepřeháněj." usmála jsem se na Rina.
"Nepřeháním, jen říkám pravdu." usmíval se Rin.
"Dobrá, dohadovat se nebudu." rezignovala jsem, ale nesouhlasila jsem. Popíjeli jsme pití a bavili jsme se. Všimla jsem si, že Law se moc nebaví. Chtěla jsem se ho zeptat, ale radši jsem mlčela. Asi po hodince odešla Nami, protože jí volal Sanji. Vrátil se z nějaké cesty, tak Nami pospíchala domů, aby se mohli vidět. Chápala jsem to. Taky se mi chtělo jít domů, protože toto by se mohlo brát jako dvoj rande, a z toho jsem nebyla nadšena. Ale moc dlouho jsme to nevydrželi. Robin chtěla už jít domů a Law řekl, že ji doprovodí. Poté jsme to zabalili i my dva. Před barem jsme se rozloučili a každý si šel svým směrem.
Došli jsme před můj byt. Otevřela jsem dveře a podívala jsem se na Rina.
"Nechceš jít dál?" zeptala jsem se ho a usmála jsem se.
"Rád půjdu." usmál se Rin. Oba jsme si sundali boty a vešli jsme dovnitř.
"Dáme kávu?" zeptala jsem se Rina a šla do kuchyňky.
"Můžeme. Nechceš pomoci?" zeptal se mě Rin.
"V pohodě, to zvládnu sama." usmála jsem se na Rina a šla dělat dvě kávy. Za chvilku byly hotové a já je položila na stoleček a sedla jsem si k Rinovi.
"Díky." poděkoval za kávu Rin.
"Není zač." usmála jsem se.
"Chtěl bych ti něco říct." začal Rin. Napila jsem se kávy a podívala se na Rina. Všimla jsem si, jak mu maličko zrůžověly tváře.
"Děje se něco?" zeptala jsem se.
"Nic vážného." hned dodal Rin a zakýval hlavou.
"Tak nenapínej." napomenula jsem Rina a usmála jsem se. Rin šáhl do tašky a vyndal krabičku.
"Víš, sice se známe rok a něco, ale moc tě miluju a rád bych jsem si tě vzal za ženu." požádal mě o ruku Rin a nastavil moji ruku a dál mi na levý prsteníček prstýnek.
"Ale já…." chtěla jsem něco říct, ale Rin mě přerušil.
"Neodpovídej hned. Nech si to promyslet hlavou. Teď jedu na týden na pracovní cestu do Osaky. Vím, že tam máš příbuzné, ale já bych na tebe čas neměl a ubytování tam mám i se stravou. Až se po týdnu vrátím, tak mi dáš odpověď." přerušil mě Rin a dal mi prst na ústa. "Jen ho nos a přemýšlej." dodal.
"D-dobře." dostala jsem ze sebe a pousmála jsem se. "Jinak moc pěkný prstýnek." řekla jsem a dívala jsem se na něho.
"Jsem rád, že se ti líbí. Káva je moc dobrá." pochválil Rin moji kávu, když se napil.
"Je to obyčejná káva." usmála jsem se.
"Ale je vařena tebou." vysvětlil mi Rin. Při pití kávy jsme si povídali a pak se šli zvlášť osprchovat a spát.
Další den venku:
Rinovi ráno zazvonil budík. Opatrně vstal, aby mě nevzbudil. Oblékl se a odemkl byt a zase za sebou opatrně a potichu zavřel dveře. Sešel po schodech dolů a narazil na Lawa, který se vracet z ranního běhání.
"Ahoj, Lawe, myslel jsem, že budeš s Robin." divil se Rin.
"Ahoj Rine, já ji jen doprovodil domů." přiznal Law.
"Mám pro tebe novinku. Nevím jestli dobrou nebo špatnou." začal Rin.
"Co se děje?" zeptal se nepříjemně Law.
"Vím, že mě moc v lásce nemáš. Že jsi zamilovaný do Jane a ne do Robin. Ale Jane jsem včera požádal o ruku." řekl Lawovi Rin. Law byl v šoku.
"A-a co ona na to?'' dostal ze sebe otázku Law.
"Zatím se nevyjádřila. Dal jsem jí týden na rozmyšlenou. Pak se uvidí." řekl mu Rin pravdu.
"Ale to nic neznamená, zatím." bylo vidět, že se Lawovi ulevilo.
"Pravda, ale myslím si, že šanci u ní mám." řekl Rin. "Tak se měj já pospíchám do práce." rozloučil se s Lawem. Law šel do svého bytu, ale nejdřív se zastavil u mých dveří a zíral na ně takových pět minut, než se odebral do svého bytu.
U Jane:
V sedm mě vzbudil budík. Rin byl už pryč. Šla jsem pod sprchu a pak jsem se oblékla. Udělala jsem si dva chleby. Jeden k snídani a druhý ke svačině do práce. Najedla jsem se a vzala tašku a šla jsem na chodbu a zamknout byt.
"Ahoj Jane, jak se vede?" ozvalo se za mnou. Lekla jsem se. "Promiň, nechtěl jsem tě vylekat." hned se omluvil Law.
"Ahoj Lawe, co ty tu?" byla jsem překvapena.
"Včera jsem jen Robin doprovodil domů a vrátil se sem." přiznal se Law.
"Aha." řekla jsem. Došlo mi, že se zase pohádali.
"Nepůjdeme do práce?" zeptal se Law. Přikývla jsem a vyrazili jsme do práce. Cestou jsme si různě povídali.
Došli jsme do práce a před budovou knihovny čekala Robin. Čekala na Lawa. Já šla dovnitř a Law byl venku a mluvil s Robin. Nami už byla u skříněk. Hned si toho prstýnku všimla.
"Janey, t-ty jsi zasnoubená?'' byla překvapena Nami.
"Ne tak docela." řekla jsem. "Rin mě požádal o ruku včera u mě doma, ale dal mi týden na rozmyšlenou, abych jsem se rozhodla, jestli ho chci nebo ne." vysvětlila jsem Nami, jak to je.
"Aha, tak to jo. A už víš, jak ses rozhodla?" zeptala se Nami.
"Asi řeknu ano." řekla jsem, když v tom dovnitř přišel Law s Robin. Bylo poznat, že se zase pohádali. Nevšimla jsem si, jak se Law zarazil, když slyšel, když jsem řekla to ano. Poté jsme s Nami odešli pracovat. Za chvíli se k nám připojil Law a Robin.
Večer jsme končili v práci. Robin si v tom všimla mého prstýnku.
"Jane, gratuluju k zasnoubení." pogratulovala mi Robin.
"Díky, ale..." nedořekla jsem.
"Janey, nechceš jít se mnou na kávu?" zeptala se mě náhle Nami, aniž by mě nechala domluvit.
"Ráda.'' řekla jsem a usmála jsem se. Pochopila jsem, že chce se mnou mluvit osamotě. Poté jsme se rozloučili s Robin a Lawem a šly jsme s Nami do kavárny.
V kavárně bylo málo lidí. Sedly jsme si do druhého patra. Za chvíli byla u nás číšnice a my si objednaly kávu latté.
"Víš Janey, chci s tebou o něčem mluvit." začala Nami.
"Co se děje, Nami?" zeptala jsem se Nami, protože jsem původně věděla, že dneska měla trávit večer se Sanjim.
"Nerozmyslíš si to ještě s tou svatbou?'' zeptala se mě Nami.
"Proč? Rin je moc hodný a chápavý člověk. A svým způsobem ho mám ráda." přiznala jsem Nami.
"Vím, ale nemiluješ ho, že ne?" dál se vyptávala Nami.
"To ne mno. Ale třeba se do něho zamiluju." nedala jsem se.
"Je to možné, ale když si to nedokázala po roce, pochybuju, že to dokážeš po svatbě. Law bude prostě jednička." nedala se Nami. Musela jsem uznat, že má pravdu.
"To máš pravdu." uznala jsem. "Ale Law je s Robin. S tím nic nenadělám a trápit se kvůli tomu, taky nechci." přiznala jsem.
"Chápu tě Janey. Ale brát si někoho bez lásky, taky není dobré." souhlasila se mnou Nami na půl. Napila jsem se latté. "Promysli si to ještě. Máš na to týden." dodala. V tom jsem měla telefonát.
"Promiň." omluvila jsem se Nami a zvedla hovor. Byl to Rin. "Ahoj, mám se fajn a jak ty?" zeptala jsem se ho, když jsem odpověděla, na jeho otázku. "Teď jsem s Nami na kávě." řekla jsem pravdu. "Nerušíš." řekla jsem a kdyby seděl naproti mě, tak by viděl, jak jsem se usmála. "Tak se měj krásně, pa." rozloučila jsem se s Rinem a položila hovor. "Promiň, to byl Rin, pozdravuje." omluvila jsme se Nami a vyřídila jsem vzkaz.
"Díky, až s ním budeš zase mluvit, že ho taky pozdravuju." řekla mi Nami.
"Dobře vyřídím." usmála jsem se na ni. "Myslíš?" zeptala jsem se a vrátila jsem se k předešlému rozhovoru.
"To nemyslím, ale vím." řekla mi Nami.
"Dobrá promyslím to." usmála jsem se na Nami.
"A Robin ani Lawovi neříkej, že se máš rozhodnout. Vědět to nemusí." řekla mi Nami.
"Proto si mě přerušila, když jsem to chtěla Robin vysvětlit, že?" zeptala jsem se.
"Přesně tak. To byl hlavní účel pozvání na kávu, a žádné řeči, zvu tě." řekla Nami trošku výhružně.
"Dobrá, nic nenamítám." zasmála jsem se. "A neměla si náhodou být se Sanjim?" zeptala jsem se Nami.
"Kvůli tomu, že jsem chtěla s tebou mluvit, jsem to zrušila. Navíc by s ním legrace nebyla, chodí z práce unavený." přiznala se mi Nami. "Ale klape nám to, to zase jo." dodala hodně rychle.
"Chápu. Ale měla by si jednou pozvat Sanjiho na naše posezení. Ráda ho zase uvidím." řekla jsem Nami. Ta se na mě usmála.
"Jestli ho dokopu, tak přijdeme." zasmála se Nami. I já se zasmála. Dopily jsme a vyrazily jsme každá k sobě domů.
O tři dny později:
Byla jsem doma po práci a vařila si na další den oběd a na dnešek večeři. Rin mi už volal, jako každý večer. V tom někdo zaklepal na dveře. Ztlumila jsem plamínek a šla jsem otevřít. K mému překvapení tam stál Law. V ruce držel lahvinku vína.
"Ahoj Jane, mohu dál?" zeptal se mě.
"Ahoj Lawe, ale jistěže, jen si dělám večeři.'' řekla jsem a poodstoupila jsem stranou, aby mohl Law vejít.
"Dáš to prosím chladit? Zrovna jsem to koupil." řekl Law a podával mi lahvinku vína.
"Jistěže." řekla jsem a dala lahvinku do lednice. "Jídlo bude za chvíli hotové." oznámila jsem Lawovi.
"Já jíst nebudu. Nebudu tě vyžírat." dodal hned Law.
"Ale budeš a bez řečí." řekla jsem maličko rázně. Byla jsem překvapena, že Law dorazil, ale na jednu stranu mě to těšilo.
"Dobrá, ale dám si jen maličko." souhlasil nakonec Law. Dodělala jsem jídlo a oba jsme se navečeřeli. "Bylo to moc dobré." pochválil můj guláš Law.
"Díky." poděkovala jsem.
"Za pravdu se neděkuje." usmál se Law. "Víš proč jsem tu?" zeptal se mě Law.
"Nevím, ale nechci se vyptávat." přiznala jsem, ale přesto mě to zajímalo.
"Rád bych si s někým promluvil o problémech, které mám s Robin." začal říkat Law. Došlo mi, že si vybral mě, jako svěřovací vrbu.
"Naliju to víno." řekla jsem, než se Law začal svěřovat. Jenže otevřít mi to nešlo. Law přišel ke mně a přes ze mne flašku otevřel. Zčervenaly mi tváře. Cítila jsem jeho dech na svém krku. Po rukách se mi objevila husina. "D-díky." dostala jsem ze sebe. Poté jsem nalila do skleniček a Law si zase sedl. Položila jsem skleničky na stůl a sedla si naproti Lawovi. Law vstal a sedl si vedle mě. Hodně mě tím překvapil.
"Na co připijeme?" zeptal se Law.
"Nevím, co na přátelství?" navrhla jsem.
"Co na lásku?" navrhl Law. Docela mě tím překvapil.
"T-tak dobře." souhlasila jsem na konec a přiťukli jsme si. Oba jsme se napili.
"Víš...s Robin nám to moc neklape." začal vyprávět Law. Bylo to, co jsem slyšet nechtěla. Ale nic jsem najevo nedala a poslouchala jsem. "Ona chce, abych jsem se k ní nastěhoval. Jenže já nechci. Známe se sice přes rok, ale i tak. Přijde mi, že je moc brzo. Nemůže to pochopit. Kvůli tomu se stále hádáme. A nejen kvůli tomu, ale i kvůli tobě." dostával ze sebe Law.
"Kvůli mně?" podivila jsem se.
"Ano. Obviňuje mě, že tě miluju a záleží mi víc na tobě než na ni. A musím říct, že v tomto případě se neplete." pokračoval Law. Byla jsem zaskočena a nezmohla jsem se na slovo. "Protože ji nemiluju. Miluju tebe a vždycky jsem tě miloval. Ten první večer jsem s tebou tančit nešel, protože si jednoho odmítla, se slovy, že nemůžeš. Došlo mi, že je to kvůli té noze. Když jsem slíbil, že ji doprovodím domů, tak jsem s ní šel. Chtěl jsem ji jen doprovodit a zase se vrátit. Pozvala mě na kávu. Když pak u ní doma mě políbila, tak jsem neodolal a vyspal se s ní. Nechtěl jsem se ukázat jako hajzl, a začal jsem s ní chodit, ale stále jsem myslel na tebe. Začal jsem žárlit, když si začala tančit s Rinem. Došlo mi, že jsem se tě měl nejdřív zeptat, jestli smíš nebo nesmíš tančit a ne se jen tak rozhodnout bez myšlenkovitě. Když si s ním začala chodit, žárlil jsem o sto šest. Od té doby se s Robin jen hádám a už mě to unavuje. Neber si Rina, vem si mě. Miluju tě, Janey." řekl svůj proslov. Byla jsem nadmíru šokována. Toto jsem nečekala. Potom jeho proslovu mě Law políbil. Já neodolala a taky jsem Lawa políbila. Law odložil mou sklenici vína na stůl, vzal mě do náručí a přenesl na postel, aniž by mě přestal líbat. I já Lawa líbala. Splnil se mi můj sen. Lawa jsem stále milovala.
Položil mě na postel a rukou zajel pod mé tričko a začal si rukou hrát s mým prsem. Jeho polibky směřovali k mému krku. Začala jsem vzdychat. Bylo to moc příjemné. Pomalu mi svlékl tričko. Já mu začala taky svlékat košili. Zápasila jsem s jeho knoflíky. Trochu mi s tím pomohl. Pak jsme přešli na tepláky a rifle. Za chvilku jsme byli jen ve spodním prádle. Já víc vzdychala a Law nepřestával líbat na rtech a na krku. Svlékli jsme si spodní prádlo a Law opatrně do mě vnikl. Bolelo to, ale snažila jsem nedat nic najevo. ,,Budu opatrný.'' zašeptal mi do ucha a vnikl do mě celý. Zabolelo to, ale bylo to zároveň příjemné. Začal víc přirážet a já víc vzdychala. I Law po chvíli začal vzdychat. Rukou si hrál s prsem a druhé mi lízal a cucal. Po půl hodině jsme se udělali navzájem. Law si lehl a já si položila hlavu na jeho hruď.
"Miluju tě, Lawe." zašeptala jsem.
,,A já tebe, taky a moc tě miluju, Janey.'' zašeptal Law. Poté jsem mu usnula v náručí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama